Konec!!!!!

20. květen 2010 | 18.48 | rubrika: Edward a bella

"Ty...mě...nechceš?" její hlas byla stěží víc než šepot, a její tvář přešla do mučivé, skoro smiřující se masky bolesti.
"Ne." setkal jsem se s jejím pohledem, jistý že mě prozradí. Ale zdálo se, že moje oči, stejně jako má slova, byly
 
"No, tím se věci mění." Její hlas byl klidný, ale silně se třásla. Její oči vypadaly, že mé srdce rozervou na dvě, bolest v nich byla zřejmá. Podíval jsem se do stromů, zatímco jsem pokračoval, nenáviděl jsem sebe za každé slovo.
"Samozřejmě. Svým způsobem tě budu vždycky milovat. Ale díky tomu, co se stalo minulou noc, jsem pochopil, že je čas na změnu. Protože já jsem..unavený z předstírání, že jsem někdo jiný, Bello. Já nejsem člověk." podíval jsem se zpátky na ni, viděl jsem, že se její oči rozšířili tím šokem, a pokračoval jsem, pořád jsem se proklínal za každou slabiku. "Nechal jsem to zajít příliš daleko, a teď mě to mrzí." Skutečně jsem se omlouval. Omlouval jsem se za to, že jsem ji takhle ublížil, a za to, že jsem ublížil sobě.
"Ne." Její hlas se ztlumil do tichého šepotu. "Nedělej to." Její krásný obličej vypadal skoro pobledlí zoufalstvím, ostrý kontrast k ruměnci na jejích tvářích, který jsem tak strašně miloval, a kousla se do rtu.
Zíral jsem na ni, věděl jsem, že ona si mylně vykládá můj pohled. "Nehodíš se ke mně, Bello." Teď jsem lhal tak zřetelně; určitě musela to musela prokouknout. Skoro jsem chtěl, aby to prokoukla. Ona se ke mně příliš hodila, vždycky bude. Otevřela ústa, začala něco říkat, a zavřela je. Nasadil jsem si vyrovnaný pohled, uvnitř jsem umíral.
"Jestli...to takhle chceš." zašeptala. Jednou jsem přikývl, a všechna krev z její tvář úplně zmizela. Skoro vypadala jako jedna z nás.
"Rád bych tě ovšem ještě požádal o jednu laskavost, jestli to není příliš." řekl jsem. Její obličej se změnil do skoro plného naděje, jako by se odvážila si myslet, že popřu všechno, co jsem zrovna řekl. Věděl jsem, že se můj obličej změnil do pocitu úzkosti a uklidnil jsem se.

"Cokoli." Bellin hlas byl pevnější, i když jen trochu. Podlehnul jsem na minutu, dovolil jsem, abych se stal osobou, kterou jsem byl předtím.
"Nevyváděj nic nezodpovědného nebo hloupého." nakázal jsem zaníceně. "Rozumíš tomu, co jsem říkal?" Bezmocně přikývla, a znovu jsem se stal vyrovnaným. "Myslím samozřejmě na Charlieho. On tě potřebuje. Dávej na sebe pozor - kvůli němu."
"Dám." zašeptala, přikývla. Ucítil jsem, že se moje napjaté tělo trochu uvolnilo, modlil jsem se, aby dodržela svůj slib.
"A já ti na oplátku taky něco slíbím." prohlásil jsem, věděl jsem, že mě tahle slova zlomí a umožní ji prohlédnout mou faleš. Faleš mé mysli, přemáhání mého srdce. "Slibuji, že mě dneska vidíš naposledy. Už se nevrátím. Už tě nikdy znovu nevystavím ničemu podobnému. Dál si můžeš vést svůj život po svém, já už ti do něj nebudu nijak zasahovat. Bude to, jako bych nikdy neexistoval." Cítil jsem, že jsem se rozerval ve dva svým slibem.


Kolena se jí začala třást, a její tep se zvyšoval. Její srdce bylo rychleji. "Neboj. Jsi člověk - tvoje paměť je jako síto. Vám lidem čas zahojí všechny rány."
"A co tvoje vzpomínky?" její hlas se dusil, když vydala ta slova. Nechal jsem slova vsáknout.Nikdy na tebe nezapomenu, Isabello Swanová, i kdyby si na mě zapomněla. Nenechám své vzpomínky vyblednout způsobem, doufám, že ty je necháš vyblednout.
"No." zaváhal jsem. "Já nezapomenu. Ale my...my si velmi snadno najdeme nějaké rozptýlení." Přinutil jsem se do neupřímného úsměvu. Prázdného. Ustoupil jsem od ní krok, odepíral jsem si, abych k ní přistoupil.
"Tak, myslím, že to je všechno. Už tě nebudeme obtěžovat."
Její hlava se zdvihla, pohlédla na mě. "Alice se nevrátí." Znělo to víc jako otázka než jako oznámení; kdybych byl člověk, neslyšel bych to. Uvědomoval jsem si, že Alice byla její nejlepší přítelkyní, její sestrou, a to ji také muselo bolet. Zavrtěl jsem hlavou.
"Ne. Všichni odjeli. Zdržel jsem se, abych se s tebou rozloučil." sledoval jsem její obličej, učil jsem se ho zpaměti, přál jsem si ho vpálit do mysli předtím, než jsem ji ublížil. Potom bych si ji vždycky pamatoval šťastnou, zářící, ne zneklidněnou kvůli mě.

"Alice je pryč?"" měl jsem pravdu. Pochopil jsem to, když jsem uslyšel její slova. Alice byla její nejlepší přítelkyní, a tak neochotná jako byla Alice ohledně opuštění ji bez rozloučení, Bella byla ještě víc neochotná uvěřit, že je pryč.
"Chtěla se s tebou rozloučit, ale přesvědčil jsem ji, že čistý řez pro tebe bude lepší." Díval jsem se na ni, snažil jsem se ovládnout, slyšel jsem její nerovnoměrné dýchání, a řekl jsem slova, kterých jsem se děsil.
"Sbohem, Bello."
"Počkej!" plakala, natáhla se ke mně. Neúmyslně jsem se pro ni natáhl, ale v poslední chvilce jsem ji přišpendlil zápěstí k bokům. Sklonil jsem se, a mé rty se zlehka setkaly s jejím čelem, moje srdce bojovalo proti mé mysli, můj obvyklý pocit. Její oči se zavřeli, chopil jsem se šance.
"Dávej na sebe pozor." vydechl jsem, pustil jsem ji a utíkal. Utíkal jsem rychlejší než kdy předtím.
Nikdy si to neodpustím, Bello. Vždy pro mě budeš tou jedinou. A zatímco jsem utíkal, přísahal jsem. Nikdy nebudu milovat jinou ženu.

eclipse-Volturiovi.

20. květen 2010 | 18.11 | rubrika: Cullenovi
žádné komentáře | přidat komentář

Trailer.

17. květen 2010 | 10.58 | rubrika: Cullenovi

Edward na Rande!!

7. květen 2010 | 14.36 | rubrika: Edward a bella

   Byl normální školní den a já jsem se svými sourozenci mýřil do školy, už jsem zase chtěl vidět mojí Bellu. On:Ahoj řekl jsem a přišel k Belle,nechtěla by sis dneska něckam vyrazit? Zeptal jsem se jí, ano odpověděla a usmála se na mě. Takže tě vyzvednu kolem čtyř ano? Ano odověděla. Ona: konec vyučování uběhlo rychle. Pak jsem šla do práce tedy na brigádu k Newtonovým(ňůtnovým).Po práci jsem jela domů.Pozdravila jsem Charlieho a šla jsem nahoru čekat na Edwarda.

   Už jsem se nemohla dočkat, pořád jsem se dívala na hodinky. Vtom se oběvil u mě v okně. Ona: tak jsem tu, řekl mi a seskočil z okna do mého pokoje a políbil mě. On: nevadilo by ti kdybychom jsme se stavily ještě u nás doma?Ne nevadilo odpověděla mi.Ona: ráda zase uvidím Carlisla s Esmé a ostatní. On: No, myslel jsem že bys zůstala v autě a já se jenom skočím převlíknout. Ona: Tak jo, vzala jsem si černé tričko a rifle a šla jsem.

    U auta mě už čekal Edward, otevřel mi dveře spolujezdce nic jsem nenamítala a nasedla. Rozjeli jsme se směrem ke Cullenovým. Dorazili jsme, zastavil se motor.On: podíval jsem se na Bellu a řekl: Zůstaneš teda tady? Já si jen odskočím se převléct. Ona: řekla jsem ano, počkám tady na tebe a on řekl miluji tě a odešel do tmy.

    On:odemkl jsem dveře a vstoupil do obýváku,mijel jsem všechny členy rodinya šel do svého pokoje. Najednou do pokoje vešel Carlisle a řekl: Edwarde,kam máš namířeno? On: Jdu s Bellou na rande do Zoo potom jí vezmu na večeři. Carlisle:Edwarde copak ses naprosto zbláznil?Křikl na mě Carlisle. On:tati, ne nezbláznil víš Bella na mě čeká v autě mohl bych se převléct! abych jí nemusel nechat čekat? a neboj nic se nestane já se umím ovládat. Dobře řekl Carlisle a odešel dolů za Esmé a řekl jí tak nějak s povzdechem: Esmé lásko, syn se nám zblíznil. Jak jsem to slyšel musel jsem se zasmát.

     Převlékl jsem se a šel za nimi dolů abych se snimi rozloučil. Okamžitě to dole stichlo když jsem přišel dolů, usmál jsem se na všechny a řekl: nebojte se já se umím ovládat rozloučil jsem se snimi a odešel k autu za Bellou.Ona:už tam byl dlouho to bylo divné, říkala jsem si jestli bych za ním třeba nemněla jít a v tu ránu jsem ho viděla přicházet. Usmál se na mě když nastoupil do auta.

     Podívala jsem se mu do tváře, byl takový zaskočený jako kdyby nešťáśtný nechtěl abych to poznala, ale já to na něm stejně poznala. Na to jsem ho znala až moc dobře. Edwarde řekla jsem opatrně. Nepodíval se na mě, jen tupě zíral  před sebe. Opatrně jsem zašeptala: Edwarde stalo se něco? Ne, odpověděl a stále hleděl před sebe. Začala jsem dělat že ho nevnímám a zahleděla jsem se z okna a sledovala kam jedeme. Zastavili jsme před Zoo.  Zadívala jsem se nechápavě na Edwarda. Edwarde, myslíš to vážně vyhrkla jsem ze sebe. Naprosto vážně dodal s úsměvěm. Ona: V tu ránu mi otvíral dveře. Edwarde ne, netoužím po procházce na které by ses musel tolik ovládat. Bello to je v pořádku. pujdeme? řekl a podal mi ruku. Ona:Tak dobře, řekla jsem a s podivnými pocity jsem vystoupila z auta.

      Chytli jsme se za ruku a šli koupit lístky. On: Když jsme vešli bránou, uviděli jsme plameňáky, to jsem byl ještě v pohodě. Šli jsme dál, byly tam srnky a jeleni a protože jsem byl zvyklí zabíjet srnky tak jsem zpozornil,stuhl a pak jsem se uklidnil. Belle to došlo jak jsem si všiml, asi do mě mluvila a uklidňovala mě. Popošli jsem a já viděl ceduli s kočkovitými šelmami, okamžitě ve mě hrklo....to je konec pomyslel jsem si......Bello.......oslovil mě Edward, podívala jsem se na něj a on začal:  musím si na chvíli odskočit ano? Zůstaň prosím tady za chvíli se vrátím slibuji políbil jsem jí a pak odešel,opřel jsem se o první strom který jsem uviděl a řekl jsem si:Nemůžu ztratit kontrolu sám nad sebou. Pak jsem se uklidnil a vrátil k Belle.

      Mezi tím byli Cullenovi na lovu. Alice: Byli jsme na lovu, už jsme se chtěli vrátit, když mi probleskla hlavou strašná vize, křikla jsem na ostatní: Edward je v Zoo a vysává tam pumu a Bella se ho snaží zadržet. Hrklo ve mě  když jsem si to uvědomila. V tom u mě stála celá vyděšená rodina a ptali se co jsem viděla, zopakovala jsem jim to, Carlisle zavelel: Jedeme a k tomu řekl: Já jsem to Edwardovi říkal ale on neposlechl. Vyjeli jsme. Jasper: Když jsme jeli,pocitil jsem ty strašné emoce co tam byly: úzkost, strach, pochybnost, zlost, naději....byl jsem z toho celý rozrušený a nervozní. Alice si toho jako vždy všimla a políbila mě. Alice: Když jsme dojížděli k parkovišti spatřila jsem tam jeho volvo. Edward: chtěl jsem se ovládnout už k vůli Belle, ale ta krásná vůně krve té pumy byla pro mě neodolatelnou a také silnější, neodolal jsem té lahodné vůni,nikdy jsem to neudělal a vystartoval po ní. Slyšel jsem jen v pozadí Belliin hlas, jak říká Edwarde ne a potom její doteky když se mě snažila uklidnit a hlavně zadržet. Ona: Edward se začal  krčit a stavět se do bojové pozice ,skočil po ní. Edwarde ne vykřikla jsem, neovládl se došlo mi. Postavila jsem se mu do cesty a začala jsem ho uklidňovat. Pak se tu z ničeho nic oběvila Alice  s ostatními po jejím boku. Alice přiběhla ke mě a řekla: Bello si v pořádku? běž pryč Bello my už se o to postaráme běž opravdu a běžela také k Edwardovi. Edward: najednou jsem ucítil všude na sobě ruce které mě nehodlali pouštět a drželi mě ve svém silném sevření. Narvali mě do auta a odvezli domů. Začal jsem se cítit hrozně, docházelo mi co jsem udělal.

      On: Přijeli jsme domů a já se rozběhl do svého pokoje,zabouchl jsem za sebou  dveře a zamkl. Málem jsem se royvzlykal,zase mi chyběli slzy. Seděl jsem tam už asi půl hodiny a u mích dveří byla málem celá rodina, každej postupně samozřejmě. Edwarde....slyšel jsem ten hlas který bych poznal všude. Edwarde, prosím pusť mě dovnitř řekl její krásný hlas. promiň Bello, nemůžu nechápu jak jsem to mohl udělat. Bello už se mnou nemůžeš být nestojím ti za to. Ona: ale Edwarde co to říkáš vždyť to není pravda, miluji tě a vždycky budu. Né né nedělej to prosím né. Ona:křičela jsem na celý dům, seběhla jsem schody a utíkala co mi nohy stačily ven. Sakra pomyslela jsem si nemám tu auto řídil přece Edward co mám dělat?  Otočila jsem se a v tu ránu u mě byly všichni Cullenovy, přes tu záplavu slz jsem je málem neviděla. Alice řekla jsem prosím nemohla by si mě zavést domů prosím.Ano řekla zmateně Alice. děkuji ti moc. Nemusíte se bát nic mi není. Alice nasedla za volant volva a nastartovala.

     Vyjeli jsme, Alice se na mě dívala s lítostí, to je dobrý nic mi není řekla jsem, Ale asi mi na to neskočila.  Alice mi utírala slzy. Jo to vidím,Bello, nechceš u nás přespat? prosím vždytˇ jsi úplně vyčerpaná já tě takhle domů nepustím. Alice ne já nemůžu. Bello řekla už naštvaněji Alice.Alice mám tě a všechny moc ráda ale nemůžu, stydím se za to jak jsem křičela. Bello pojď, nebo tě tam dostanu sama a násylím. Alice ne, v tu ránu to otočila, rozplakala jsem se ještě víc. Noták Bello otočila se na mě Alice a objala, přestala jsem plakat a vzlykat, když jsem jí na sobě ucítila. Usmála a řekla:no vidíš hned ti ustelu.Věděla jsem že bych hádku s Alicí prohrála a vzdala jsem to. Tak děkuji Alice. Přijeli jsme k nim domů, povzdechla jsem si. Ještě pořád byli všichni na zahraně před domem úplně strnulí. Alice se na všechny usmála a zeptala se Carlisla jestli bych mohla přespat, hned kývl že ano. Alice mě v obětí zatáhla do domu. Ustlala mi v jejím pokoji zase jsem se rozvzlykala. Alice si sedla ke mě na postel a přitiskla si mě k sobě. Usmála se a políbila mě na čelo, zase mi utírala slzy,neboj bude to dobré jen se vyspi konejšila mě. Pošeptala mi do ucha:jestli chceš můžu tu být s tebou. Né nemusíš běž dolů za Jasperem a ostatními. To je dobrý, zůstanu tady s tebou řekla Alice a chytla mě za ruku. Alice jsi strašně hodná řekla jsem jí a znovu jí objala.

      Chtěla jsem si povídat s Alicí ale asi jsem usnula. Alice: Seděla jsem u ní dokud neusla, pak jsem si řekla že bych možná mohla jít dolů za ostatními, ale napadlo mě že se ještě podívam jak je na tom Edward. Pořád měl zamčeno tak jsem šla dolů, všichni kromě Edwarda seděli na pohovce a čekali co jim povím. Najednou se ozval Carlisle: Alice jak...jak si to dokázala? jak si sem dovedla Bellu zkoušel jsem už vše ale nikdy to nepomohlo, no jistě jsem rád že je tady ale nechápu to. alice: No, jsem prostě kouzelná,ale musí si odpočinout je hrozně unavená a co Edward? Už se tu ukázal? Ne pořád ještě nevyšel z pokoje řekl smutně Carlisle a svěsil hlavu. Neboj Carlisle řekla jsem:to bude dobré, víte vůbec co se stalo? No moc né jen si pamatuju že Bella vylítla ven, křičela a plakala.Ale jo už jsem si vzpomněl řekl Emmett Edward jí řekl:nechápu jak  to mohl udělat a že už sním nemůže být, aha tak to se tím vbysvětluje. Vím že by jí Edward nedokázal opustit řekl Carlisle myslím si že budou zase brzy štˇastní.

       Bylo ráno a my se chystali do školy, Bella ještě spala tak jsem jí nechtěla budit, vypadala opravdu vyčerpaně. Edward pořád zůstával v pokoji tak jsme ho tam nechali a řekli že ho omluvíme. Edward: Já jsem takový idiot, neměl jsem jí takhle zklamat  co když se jí něco......ne ne na to ani nemysli. Musím se jí vyhýbat zajdu si tedˇ na lov už to nevydržím. Vyskočil jsem oknema rozběhl jsem se do lesa. Šel jsem za tou sladkou vůni, z větve stromu se na mě upřeně dívala černá puma. Skočil jsem po ní, nemněla šanci uniknout ale vzpírala se vysál jsem jí do poslední kapky. Vrátil jsem se do pokoje a začal zase přemýšlet. potom se vrátili Alice,Jasper,Emmett a Rosalie za školy. Alice šla rovnou svého pokoje jen mi přes dveře zavolala ahoj edwarde. Alice:pozdravila jsem Edwarda a šla jsem se podívalt na Bellu do svého pokoje, pořád spala, byla tak roztomilá to byla i tak...Sedla jsem si k ní a po chvilce se probudila. Bella: ahoj Alice zašeptala jsem ahoj odpověděla mi. Jak ses vyspala?zeptala se mě Alice a jo šlo to, tady se můžu vyspat jen výborně řekla jsem. Usmály jsme se tomu co jsem řekla. Jak dlouho jsem spala?zeptala jsem se. Jeden den dostalo se mi odpovědi.Cože zhrozila jsem se co Charlie? Jaktože jsem nešla do školy? Proč si mě nevzbudila? Nechtěla jsem,byla jsi opravdu vyčerpaná odpověděla mi Alice. Charliemu jsme napsali že jsi tady u nás usla a neboj, ve škole si nic nezanedbala dnes byla nuda. Tak dobře oblékla jsem se a Alice mi řekla atˇ příjdu dolů. 

      Potom jsem tedy sešla dolů a uviděla na stole připravenou snídani. Och, děkuji vám všem, jsem vám moc vděčná, omlouvám se jak jsem se včera no..vlastně předvčerem chovala a kde je Edward? Zaptala jsem se po chvíli.No je pořád ve svém pokoji ještě z něho nevyšel. Ach půjdu za ním řekla jsem. Zarazil mě Carlisle: Bello, myslím že ted´ to není zrovna nejlepší nápad. Tak dobře a nemohla bych ani na chvíli? No myslím že né,mrzí mě to Bello, ale bude to v pořádku. Vzala jsem si po sobě talíř a chtěla ho jít pomýt když v tom u mě stála Alice. Já to udělám, řekla mi Alice,na udělám to sama, jste na mě tak hodní a děláte pro mě všechno co jde,nic pro mě není umýt po sobě talíř. Tak dobře řekla Alice. Ona: Měla bych jet už domů řekla jsem, né zůstaň ještě chvíli řekli všichni najednou. Zasmála jsem se tak dobře odpověděla jsem ale musím vidět Edwarda, musím se ujistit že je v pořádku, Mám o něj starost.Prosím řekla jsem. V tom okamžiku sestupoval Edward dolů po schodech, podíval se na mě a řekl: Bello co tady děláš?No, začervenala jsem se a svěsila hlavu radši se zeptej Alice. Dobře prosím chtěl bych si s Bellou promluvit osamotě a podíval se na rodinu. Bezeslova odešli, ale já jsem věděl že nás stejně slyší takže jsem to nenatahoval.Bello, promiň cítím se mizerně, nevím co na to mám říct, omlouvám se ti je mi to moc líto odpustíš mi někdy a to co jsem ti potom řekl? Edwarde to je v pořádku já se na tebe nezlobím a úplně to chápu. Samozřejmě že ti odpustím, tobě všechno jen jsem ti říkala že to není dobrý nápad tam chodit.Bello miluji tě řekl a přitiskl si mě na jeho ledovou mramorovou hrudˇ a políbil mě, miluji tě Edwarde Anthony Masne Cullene řekla jsem mu. Miluji tě a slibuji že už tě nezklamu Bello. Byli jsme spolu celou noc a povídali si. 

       

Svatební košila-jinak

29. duben 2010 | 20.38 | rubrika: Cullenovi

Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
venku se dávno setmělo,
Okolí domu již utichlo.

 
Lidské děvče svíjelo se
v posteli s měkkou peřinou.
V osamělosti trápilo se
v hlavě myšlenku jedinou.

 
"Žel bohu, kde můj tatík vězí?
Civí na zápas v televizi!
Žel bohu, kde má matička?
Na pláži užívá sluníčka!"

Upíři zrána zmizeli.
Do ruchu města se rozjeli.
Výprodej útočí v obchodech.
Alice marně popadá dech.

 
Všichni tak byli nuceni
obnovit prořídlý šatník.
Žádný však nechtěl zbytečně
utrácet jediný pětník.

 
Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do butiku se obrátil,
potud se ještě nevrátil.

 
A slyš, za oknem hlasu zvuk
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
"Spíš, má Bellinko, nebo bdíš?
Hoj, má dívenko, tu jsem již!
Hoj, má jediná, co děláš?
A zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?"

 
"Ach Edwarde, ach pro nebe,
tu dobu myslím na tebe;
na tě jsem vždycky myslila,
Jacoba stokrát odbyla!"

 
"Ho, nevzpomínej toho psa!
Skoč a pojď a mě doprovoď;
měsíček svítí na cestu:
já přišel pro svou nevěstu."

 
"Ach proboha, ach co pravíš?
Kam bychom šli - tak pozdě již!
Vítr burácí, pustá noc,
počkej jen do dne - není moc."

 
"Výmluvy slyším zas a znova
cožpak mě nechceš za manžela?
Mám-li tě kousnout, tak to vzdej!
A lidskou svou ručičku mi dej!
Jen neprodlévej, skoč a pojď,
dnes ještě budeš moje choť!"

 
Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil z vysoka
a ticho, pusto v dědině,
vítr burácel jedině.

 
A on tu napřed - skok a skok,
ona s ním marně drží krok.
Vlci houfem v lese zavyli,
když ty pocestné zvětřili;
a vyli, vyli divnou věc:
žetě nablízku umrlec!

 
"Pěkná noc, jasná - v tento čas
mrtví s živými chodí zas;
a nežli zvíš, jsou tobě blíž -
ach, Bello, nic se nebojíš?"

 
"Což bych se bála? Tys se mnou,
a ruka Páně nade mnou. -
Pověz, Edwarde, řekni jen,
jak je tvůj domek upraven?
Čistá světnička? Veselá?
A zdali blízko kostela?"

 
Tu mezi lesem schované
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou,
zde žije Cullen s rodinou.

 
"Nic se, má Bello, nic neboj!
Veselo u mne, všeho hoj:
masa dost - ale bez krve,
dnes bude jinak poprvé!"

 
"Snad nechceš pozřít lidskou krev?
Carlisle bude žalem plakat!
A domem zazní jeho řev!
Pak bude lepší rychle zdrhat!"

 
"Netřeba se bát doktora,
odjeli s Esme na výlet!
Doma zůstal jen jediný:
vyhladovělý Emmet.
Ten bude souhlasit,
však ho dobře známe.
Žízeň zatouží uhasit.
Sklenku červené si dáme."

 
"To vidět nemusím,
z krve padám do mdlob!
Odvez mě do La Push,
převezme mě Jacob!"

 
A mrtvý oči otvírá,
a mrtvý oči protírá,
sbírá se, hlavu pozvedá
a půlkolem se ohlédá.

 
"To nepřipadá v úvahu!
Psisku tě znova nesvěřím!
Stojí mě velkou námahu,
že po něm rovnou neskočím!"

 
"Zapomeň na to,
jdem se teda vzít!
Ať spolu konečně
navždy můžem být..."

 

Nejkrasnější dárek

29. duben 2010 | 20.10 | rubrika: Cullenovi

Carlisle zvolna vešel do obývacího pokoje. U okna, zády k němu stála jeho družka Esme a dívala se na zářící slunce. Její kůže se třpytila a Carlisleovi se při pohledu na její krásu točila hlava. " Esme, mám pro tebe dárek." Řekl a posadil se do křesla. " Dárek?" zeptala se a otočila se k němu. " Já něco slavím?" " No, měl bych ti dávat dárky i když nic neslavíš,ale dnes doopravdy slavíš." Esme svraštila čelo jak usilovně přemýšlela. " Právě dnes to je pět let co jsem tě proměnil upírku."

" Carlisle...." Do obýváku se vetřel Edward. " Chtěl jsem to Esme oznámit se vší parádou. Věděl jsem, že jaksi zapomněla na své upíří narozeniny.A ty mi to zkazíš a jen tak ji to oznámíš jako kdybys říkal,že zítra bude pršet." " Ale no tak, já jsem překvapená. Jak jsi mi to chtěl říct?" Edward usedl za piáno a zahrál krátkou skladbičku. Potom vyskočil na nohy, přešel k Esme, políbil ji ruku. " Drahá Esme, dnes máš narozeniny. Tady je jeden malý dárek..." Zpod piána vyndal ohromnou kytku. Na růži, které celému pugétu vévodila byl omotaný řetízek. " A tohle jsem složil specielně pro tebe." Nedal upírce možnost rozplývat se nad náhrdelníkem a zase sedl za piáno a začal hrát. Místností se linuly líbezné tóny. " Edwarde, to je krásné...." Šeptala Esme a dojetím se zajíkala.
" Konec srandy. Teď já." Vrátil se na scénu Carlisle s podlouhlým balíčkem. " Rozbal to." Poslechla. Do klína ji spadla složená mapa. Povytáhla obočí,ale mapu rozložila. " Jižní Amerika....Rio de Janeiro..." Zamumlala Esme když prohlížela malé popisky měst. " Tohle je důležité."Carlisle položil prst na mapu. V záplavě modři znárodňující oceán byly rozesety žluté tečky. Ostrovy nejspíš. " Hlavně tohle je důležité." Pokračoval Carlisle jako by nic. Edward se uchichtl když v jeho myšlenkách zaslechl o co se jedná. " Myslím, že půjdu." Dodal tichým hlasem a odešel z místnosti. Esme a Carlisle osaměli.
" Důležité?" Zadívala se na míst, které Carlisle ukázal. Jedna z teček byla červeném kroužku. Esme si dlouho prohlížela mapku a potom zalapala po vzduchu. "Řekni, že se mi to zdá." Edward se ve svém pokoji zasmál. " Nezdá,drahá. To je můj dárek k narozeninám. Ostrov. Ostrov Esmé." " Ty jsi pojmenoval ostrov po mě?" " A nejen to. Je celý tvůj." Esme spadla mapa na zem. " To není možné....Zdá se mi to?" " Ne." " Carlisle..." poděkovala mu dlouhým polibkem.
" To není všechno...." Řekl Carlisle tichým hlasem. " Jak prosím?" " Ještě pro tebe něco mám...Ale bude jen na tobě jestli to přijmeš nebo ne." Esme se nestačila divit. Dostala ostrov...A Carlisle ji chce ještě něco dávat? " Co to je?" "Hned uvidíš." Došel ke skříně, která byla v rohu pokoje a z šuplíku něco vyndal. " Esme...." Zhluboka se nadechl a vypadal, že je nervózní,což u Carlislea bylo velice, velice neobvyklé.
Esme přestala dýchat, když před ní poklekl na jedno koleno a vzal ji za ruku, na kterou ji následně lehce políbil. " Nedovedu si představit věčnost bez tebe....Vezmeš si mě?" upíral na ni své zlaté oči a otevřel krabičku s krásným prstýnkem. " Ach....Carlisle vezmu si tě!" " No hurá." Ozvalo se ze shora. Carlisle ji navlékl prsten a povstal. " Miluju tě." A políbil ji. Esme mu polibek chvíli oplácela. " Já tebe taky." Edward nakoukl do pokoje. " Trvalo vám to! Ale teď vám blahopřeju!" a potřásl jim pravicí. " Měli by jsme ty zásnuby nějak oslavit." Řekl Carlisle hned potom co Edward vyklidil pole. " Chtělo..." Uznala Esme a potom se rozesmála. "Kdeže leží ten ostrov?"
http://farm4.static.flickr.com/3270/2929608039_b4f8b3332e.jpg?v=0

žádné komentáře | přidat komentář

Cullenovi v Zoo

29. duben 2010 | 20.04 | rubrika: Cullenovi

Cullenovi v ZOO

alash1.png image by nyaza

/ Je brzy ráno,ale Culelnovi už sedí v autě, Carlisle řídí/
Carlisle: Všem se vám to bude líbit.
Esme: Já chtěla jet na hrad.
Emmett: Tam už jsme byli. A kam jedeme dnes?
Carlisle: Nebuď zvědavej, budeš brzo starej.
Emmett: /zašeptá/ Od tebe to sedí.
Alice: Klidně vám řeknu kam jedeme. / Ale zní to přidušeně, Jasper ji sedí na klíně/
Carlisle: Opovaž se, Alice! Nebo zavolám Edwarda, ať sleze ze střechy a sedne si na tebe.
Rosalie: /ozývá se hlas z kufru/ Jasně, místa je tu dost. Jako v ráji.
/ Konečně jsou na místě, Edward leze ze střechy a Rose z kufru a zjistí,že stojí před ZOO/

Emmett: Jů,zvířátka!
Jasper: Já věděl, proč nesnídám.
Esme: Bojkot! Chci na hrad!
Alice: Esme, nemůžeš restaurovat všechno co vidíš. Lidé si hradů cení právě proto, že jsou staré,rozpadlé....
Carlisle: Klid! Tyhle zvířata jsou jen na koukání.
Edward: Co? Na Bellu se taky můžu jen koukat....To je život tohleto....
Emmett: Ale já mám...žízeň!
Carlisle: měl sis doma vzít instantního jelena. Teď to musíš vydržet.
Alice: /měla vizi/ Ehm, Carlisle měli bychom se vyhnout pavilonu opic.
Esme: Co? Když už jsem tady, chci vidět i opice.
Carlisle: Když chce Esme opice, půjdeme se podívat na opice. Jdeme pro lístky.
Edward: / vytočený, že nemůže lovit/ Esme chce vidět opici? Tak ať se podívá do zrcadla.
/ Vstupují do ZOO/
Jasper: Jé, čičinka!
Alice: To je tygr lásko.
Jasper: Je roztomilý! Esme, můžu mít tygra?
Esme: /zhodnotí tygra pohledem/ Barevně by se nám nehodil do domu. Vyber si něco lepšího.
Edward: /se nudí/ Carlisle!
Carlisle: /studuje mapu/ Co je? Neříkej mi, že máš žízeň!
Edward: Nudím se!
Rosalie: /poťouchle/ Jdi si hrát. / A ukazuje na nedaleké dětské hřišti/
Edward: Že jsem na to nepřišel sám! / a rozběhne sek hřišti/
Emmett: /mlsně načuhuje k medvědům/ To by byla mňamka.
Esme: To by byl kožich.
Alice a Jasper: / někam zmizeli/
Carlisle: To je anarchie. Rodino sem!
/ Rose, Esme a Emmett hned přijdou, zbytek schází/
Carlisle: Kde je Edward?
Emmett: Na hřišti! Jdu taky!/ rozběhne se k hřišti a leze nahoru n dřevěný hrádek/
Rosalie: Proboha....
Edward: /sklouzne po skluzavce/ Pojď taky ségra!
Carlisle: Hned,pojďte sem! Nebo nedostanete večeři! / Edward a Emmett, tedy neochotně přijdou/ A kde je Alice a Jasper?
Alice: /přibíhá s Jazzem v patách/ Tady jsme!
Esme: Alice, proč jsi tak mokrá?
Alice: ach, krokodýla bolel zub.
Carlisle: Jaspere, vysvětli mi....Proč máš v kalhotách díru?
Jasper: /zamaskuje díru bundou/ Potom už ho nic nebolelo. Ale mě jo.
Carlisle: Snažte se chovat na úrovni. Kam chcete jít?
/všichni začnou vykřikovat svá přání/
Esme: /přeřve ostatní/ Do pavilonu opic!
Alice: ne, já měla vizi a....
Carlisle: Esme, chce vidět opice, půjdeme tam.
Alice: No, počkejte....
/ Cullenovi vchází do pavilonu opic/
Rosalie: /mrká na orangutana/ Ten je podobný Belle.
Edward: Tak to odvoláš! / Krčí se ke skoku/
Rosalie: Za pravdou si stojím!
Edward: /skočí po ní/
Emmett: Rvačka! Rose, dej mu, dej mu!
Carlisle: Děti, dost! Esme řekni jim něco!
Esme: Měli jsme jet na hrad....Děti, poslouchejte tatínka.....
Rosalie a Edward: / nereagují a válí se po zemi, Rose strčí do Edwarda a ten proletí sklem k orangutanovi do výběhu/
Alice: Esme uteč!
Esme: Proč? / vtom se pro ni orangutan natáhne a nese si ji do hnízda/ Pomóóóóć!
Edward: /zvedne se ze země a leze ven z výběhu/ Proč?
Carlisle:Nebuď hrubý na maminku!
Alice: Říkala jsem, že sem nemáme chodit.
Esme: tak pomůže mi někdo?
Jasper: /prohlíží si lemury/ Ne.
Carlisle: Má lásko, zachráním tě! / skočí do výběhu,ale uklouzne po banánové slupce/
Rosalie: Carlisle, hapal!
Esme: /ječí jako o závod/ Carlisle, pomoc!
Carlisle: /se zvedne a skočí na lano a šplhá nahoru/ Už jdu!
Emmett: To všichni vidíme!
Carlisle: /se zamotá do provazů a zůstane bezmocně viset/ Děti, pomozte mi!
Edward: Někdo něco říkal?
Emmett:Ne.
Jasper: Jen náš Tarzan se zasekl.
Alice: jdou sem hlídači!
Jasper: Počkáme na ně u auta!
Rosalie: Vynikající nápad.
/ Děti odchází/

/ Orangutan mezitím Esme dotáhl do hnízda ze slámy a větví/
Esme: Carlisle! Ta opice mi vybírá blechy!
Carlisle: Ty máš blechy?
Esme: Ano. To nevíš?
Carlisle: / se vyprostí z lanové změti, jako pravý upír skočí do hnízda, popadne Esme a utíkají./
/ Na parkovišti/
Rosalie: Ta zkratka byl špatný nápad!
Jasper: To vymyslel Emmett.
Emmett: Když jsem tu byl v roce 1924 byl tam nouzový východ!
Alice: Ano, ale teď tam mají hroší bazén.
Jasper: Chudák Edward.
Rosalie: obětoval se pro společnost.
Emmett: hroši s ním hrají vodní pólo.
/ přichází Carlisle s Esme v náručí/
Carlisle: Přivítejte hrdinu! / A málem upadne/
Jasper: No nazdar.
Esme: Kde je edward?
Alice: Koupe se.
Carlisle: Jinak řečeno, zase zdržuje!
Emmett: My už jedeme?
Carlisle: Přesně tak. Je nejvyšší čas.
Alice: Ano. Opičák smutní po Esme.
/ Objevuje se totálně promočený a zabahněný Edward/
Esme: Takhle do auta nevlezeš!
Edward: /žaluje/ Hroch mi šlápl na hlavu.
Emmett: Co je nám potom?
Alice: jdi se umýt ke krokodýlům. Ti mají vodu čistou.
/ Edward zase odejde vrací se asi za pět minut,čistý,ale s košilí na cáry/
Edward: Alice! Tos udělala schválně.
Alice: neříkej mi, že koušou!
Carlisle: Jedeme. /otevře kufr/ Rose, hop!
Rosalie: Proč já zase do kufru?
Carlisle: Protože v autě už není místo! Edward, vylez na střechu!
/ Konečně všichni mají místo a jedou k domovu/
Esme: / si vybírá seno z vlasů/ To byl výlet.
Carlisle: Mě se líbil.
Rosalie: / z kufru/ Mě taky. Chcípám blahem!
Carlisle: Vidíš, Esme? Rose se to líbílo.
Rosalie: To byla ironie!
Emmett: /popotahuje/ Nic jsi nám nekoupil.
Edward: /ze střechy/ Jo, chtěl jsem suvenýr!
Rosalie: Měl sis vzít toho orangutana. Měl bys tak Bellinu tvář neustále nablízku!
Edward: /práskne pěstí do střechy/
Carlisle: Edwarde! Teď je tu důlek! / Na jednou si něčeho všimne/ Co to tady leze...? / šátrá pod sedadlem/
Jasper: / provinilý výraz/
Carlisle: / za ocásek táhne veverku/ Co je to?
Jasper: Můj suvenýr!
Carlisle: Tak tohle ne. / Stáhne okýnko a chce veverku vyhodit/
Jasper:Ne!
Edward: To je moje večeře? Nějaká chudá, ne?
Carlisle: ne to je odpad!
Jasper: To nesmíš, to nesmíš! / sápe se dopředu/
Esme: / vezmu Carlisleovi veverku/ Bude nám ladit do obýváku. Hezky sis vybral, Jaspere.
Jasper: / vyškubne Esme veverku/ Moje, moje, moje! Můj suvenýrek!
Emmett: To chci taky!
Jasper: Moje! / tiskne veverku k sobě/
Alice: je k sežrání.
/ Přijíždí domů/
Carlisle: /unaveně vystoupí z auta a jde do domu/
Esme: /se jde odblešit/
Rosalie: /leze z kufru/
Edward: /slézá ze střechy/
Emmett a Alice:/ vystupují z auta/
Jasper: /šišlá na veverku/
Emmett: Já mám nápad. Zahrajeme si jednu hru a ta se jmenuje jak rychle utíkají veverky....

Hra na schovávanou!!!

29. duben 2010 | 20.02 | rubrika: Cullenovi

http://nd01.blog.cz/557/669/02f1e1a546_50726983_o2.png
 
Alice: / sjíždí zábradlí/ Hej, všichni! Měla jsem vizi! Jde k nám Edward s Bellou a samozřejmě i Renesmé.
Esmé: Skvělé.
/ zvenku se ozývá radostné vytí/
Alice: Já ho snad zabiju!
Emmett: Jaspera? A copak provedl, kluk jeden ušatá?
Alice: Ale ne! Toho čokla!
Emmett: Co udělal on?
Alice: Seděl před chaloupkou Edwarda a Belly. A když zjistil, žeberou Renesmé k nám, rozhodl se jít taky.
Rosalie: Ach bože! /odchází/
Carlisle: Já myslel, že vlky nedokážeš vidět.
Alice: /zavrtí hlavou/ Mám dalekohled.
Esme: /otrávená/ Musel se otisknout zrovna do mé vnučky!
Rosalie: / se vrátila a nese jakousi bednu/ Koukejte co jsem sehnala. Plynové masky. Když tu bude pes bude tu i....Ehm puch. / rozdává masky/
-přichází Edward s rodinou
Edward: / kouká na ostatní jak sedí v obýváku a na obličeji plynové masky/ Co to děláte?
Carlisle: Jde s vámi i Jacob, víte? A on.....No totiž../přemýšlí jak jim to diplomaticky sdělit/
Emmett: A on strašně smrdí.
-ozývá se praskot
Jasper: Co je to?
Edward: Jacob se snaží dostat do domu dvířky pro kočku.
Esme: Naše nové dveře!
Carlisle: Jdu ho vyprostit. / sundá si masku a jde/
Renesmé: Já bych si chtěla hrát na schovávanou.
Emmett: Výborně. Kdo se schová tak dobře, že ho do zítřejšího rána nenajdu vyhrál. / A zapne si tv/
Alice: Emmette! Nekaž hru.
Rosalie: Aha, Alice se nám vrací do dětských let.
Carlisle: / běží k oknu/ Ach čerstvý vzduch! / když se dost naloká kyslíku otočí se na ostatní/ Jde sem Jake. Masky dolů.
-sténání ostatních
Carlisle: Co jsem řekl!
-ostatní poslechnou
Jacob: Ahoj ve spolek!
Jasper: No, nazdar.
Jacob: / se hrne k Belle, která chová Renesmé/ Nessinko, ty jsi mi vyrostla miláčku, můj malý, zlatý!
Emmett: / znechucený pohled/
Esme: Začneme.
Jacob: / dychtivě/ S čím?
Jasper: Ty s ničím.
Jacob: Héééj! /šermuje mu před obličejem pěstí/
Alice: Klid. Když chce vlk hrát taky může. Pojď Jacobe, my budeme hrát na schovku. A náš dům moc neznáš já ti ukážu místo kde tě nikdo nenajde.../ odvádí Jacoba/
Renesmé: Kdo piká?
Carlisle: Emmett.
Emmett: Proč já?
Carlisle: Aby sis procvičil počty!
Edward: Tak brácha, do padesáti a pomalu.
Emmett: Do padesáti?
Jasper: Umíš vůbec do tolika?
Emmett: Carlisle, můžu ho zbít?
Carlisle: Až pak.
Jasper: Alice, pomoc!
Renesmé: Tak hrajem už?
Bella: Hned jak si strýček Emmett vzpomene jak se počítá do padesáti.
Alice: / vrací se už sama/ Nikdo nechoďte do sklepa.
Edward: Proč? / mračí se/
Alice: Je tam důkladně schovaný a zamčený Jacob.
Emmett: / zavře jedno oko/ Jeden, dva, tři, čty...
Rosalie: Obě oči, Emmette.
Emmett: Detailistko. / ale oči zavře a počítá/
Carlisle: / si stoupne za Emmetta/
Esme: /popadne svého muže za rameno, táhne ho pryč a cestou ho peskuje/ Carlisle, před pikolou za pikolou, nikdo nesmí stát.....
Emmett: / volá/ Nebo Emmett nebude hrát!
Rosalie: / schová se do koupelny/
Alice: /pod gauč/
Esme: / cpe Carlislea do skříně/
Carlisle: Auu! Mám ramínko v krku.
Bella: / v myčce nádobí/
Renesmé: / za záclonou/
Edward: / míří pod stůl/
Jasper: Edwarde, tady jsem já. Necpi se sem. Nevejdeš se.
Edward: Pod stolem? Ty jsi pod stolem? Tam jsem vždycky já.
Jasper: Smůla.
Edward: / s bručením zaleze do mrazáku/
Emmett: A padesát! Už jdu!
Esme: / Cpala Carlislea do skříně tak důkladně, že zapomněla na čas/ A jéje. / rychle vletí do předsíně a zaleze pod koberec/
Emmett: / nakukuje do trouby/ Aha, tady nic.../ jde dál,až do předsíně přejde po koberci/
Esme: Auuuu...
Emmett: Něco slyším! / nadšeně hupsá po koberci/
Carlisle: / leze ze skříně, za uchem ramínko/ Emmette, slez!
Emmett: Proč? A nemám tě náhodou hledat?
Carlisle: Šlapeš po Esme! Edwarde skol ho!
Edward: / rozrazí dveře mrazáku, u nosu má rampouch a řevem skočí na Emmetta/
Esme: Pojďte mě seškrabat z koberce, prosím.
  • Zatímco Carlisle seškrabává svou lásku z koberce, ostatní vylézají ze skrýší/
Renesmé: Strejdo Emmette, ty neumíš hrát na schovku?
Emmett: Jistě, že umím. Esme to zkazila.
Esme: / už je seškrabaná a tak ji otrnulo/ Já? Tys po mě šlapal!
Renesmé: Zahrajem si ještě jednou?
Alice: Začíná mě to bavit. Pikám.
Carlisle: Ne, ty ne.
Alice: Šikaná!
Esme: Ale, no tak Alice! Viděla by jsi kdo se kam schoval. A to není spravedlivé.
Alice: / tiše vzlyká Jasperovi do ramene/
Jasper: Jste na Alici zlí.
Bella: Já pikám. Honem, schovejte se! Jeden, dva,tři, čtyři, pět......
Jasper a Edward: / se rvou kdo půjde pod stůl/
Esme: Carlisle...
Carlisle: Ne, do skříně už nejdu!
Esme: Jak chceš. Ale nechoď ke mně brečet, že tě Bella ihned našla. / a sama zaleze do skříně/
Rosalie: / již tradičně do koupelny/
Emmett: / se cpe do pračky/
Renesmé: / do postele mezi polštáře/
Alice: /pod schody/
Bella: Já už jdu! / Prochází kuchyní/
Jasper: / pod stolem se rve s Edwardem, ovšem v nejvyšší tichosti/ Už jde, nech toho!
Edward: Jasně! / strčí do Jaspera/
Jasper: / letí zpod stolu a sejme Bellu/
Bella: / je sejmuta Jasperem, proletí oknem/
Edward: / leze zpod stolu a profackuje Jaspera/ Ty pako, co ubližuješ Bellince?
Jasper: Já? Alice, on mě bije!
Esme: /přilákaná řinkotem skla/ Naše okno! Edwarde?!
Bella: Esme, promiň nám to. Byla to nehoda.
Esme: Na tebe se nezlobím. Ale! / otočí se na Edwarda a Jazze/ Vás dva asi upálím!
Jasper: / žaluje/ On mě nakopl.
Edward: Co kecáš!
Renesmé: / také už vylezla/ Tak z té hry nebude nic,co?
Alice: / měla vizi/ No tak! Bouřka je na spadnutí. Co takhle baseball?
-všichni souhlasí, proto si rychle vezmou vybavení a běží na louku....
- A zatímco si Cullenovi zužívají hru ze sklepa se ozývá zoufalé vytí a škrábání....

žádné komentáře | přidat komentář

Jarní úklid u Cullenů

29. duben 2010 | 19.58 | rubrika: Cullenovi
http://images2.fanpop.com/image/photos/9000000/Alice-Cullen-alice-cullen-9073719-100-100.jpg

 
Je sobota ráno a všichni členové Cullenovi rodiny se řádně flákají. Až na jedno....
Carlisle: / oblečen v zástěře, na hlavě má šátek, na rukou gumové rukavice a vařečkou tluče do hrnce/ Vstáváme,neleníme!
Emmett: /leze ze svého pokoje/ Carlisle, co to máš na sobě?
Carlisle: Pracovní úbor, ty trubko. Za pět vteřin všichni v kuchyni!
  • Za pět vteřin tedy všichni stojí v kuchyni, v řadě vyrovnaní podle velikosti
Carlisle: /počítá/ Dva, čtyři, šest..../rozhlíží/ Sedm? Kde je sedm? Kdo chybí,ať se přihlásí!
Alice: Edward tu není.
Rosalie: No jistě, beztak odpočívá u Belly, spíš s Bellou...
Emmett: v posteli.
Carlisle: /pokýve hlavou/ Aha. Lajdák jeden! Ale tomu neunikne. Jazzi, skoč pro něj.
Jasper: / skĺopí hlavu, zírá do země/ To nepůjde....
Carlisle: Jak nepůjde? Netrefíš snad k Belle?!
Jasper: Trefím,ale....
Alice: Ničeho se neboj a pověz nám, to miláčku.
Jasper: Totiž jde o to...
Alice: no, o co? Mluv...
Jasper: / nasupeně/ Rád bych! Ale ty mi pořád skáčeš do řeči!
Alice: / uražený výraz/
Carlisle: tak co?!
Jasper: Carlisle, ty jsi říkal skoč. A k Belle to na jeden skok vážně nedám. Na dva možná,ale na jeden...?
Carlisle: Můj ty bože, Jaspere ty jsi pako. To byla metafora!
Alice: Nenadávej mu! To můžu jen já.
Esme: Carlisle chtěl říct,aby jsi prostě přivedl Edwarda. A zatímco budeš pryč, nám Carlisle poví co chystá.
Jasper: /odchází/
Carlisle: /se otočí čelem k rodině, popadne mop, nasadí nadšený úsměv/ Jarní úklid!
Emmett: Aha. Carlisle usoudil, že kariéra doktora mu málo vynáší. Uklízečky jsou asi lépe placené.
Carlisle: / ho přetáhne mopem po hlavě/
Esme: / mezi ně vstoupí/ Ale no tak, neperte, se ano? Miláčku, nikdy jsme jarní úklid nedělali. /pokouší se mu vzít mop/
Carlisle: Právě! /mop nevydá/ nejvyšší čas začít!
-oknem se vrátí Jasper, schováv se za Alicí, za ním se řítí rozlícený Edward, Carlisle si ho pomocí mopu přitáhne k sobě
Carlisle: Jdeš pozdě synku.
Edward: já jsem chtěl být s Bellou. V tom tam vpadne tenhleten / ukazuje na Jaspera/ a použije na mě hrubé násilí!
Esme: Násilí?!
Jasper: nechtěl odejít, tak jsem ho kousl...jenom tak nepatrně...A on za mnou vyrazil jak šílený.
Edward: Nepatrně?! Podívejte se! /všem ukazuje otisk zubů na paži/
Carlisle: Blbinky, blbinky. Edwarde, vzhledem k tomu, že jsi přišel pozdě / podává mu mop a kbelík/ uklidíš koupelnu. / ještě mu hází dezinfekci/
Edward: Jáááá?
Emmett: /prohlíží si dezinfekci co Edward drží v ruce/ Ty a Mistr Propr to hravě zvládnete.
Rosalie: /záchvat smíchu/ Á, Edward bude šůrovat koupelnu!
Carlisle: Rose, ty moje dcerunko, ty jsi pilná jako včelka. Můžeš umýt okna v celém domě.
Alice a Jasper: /se snaží zdejchnou/
Esme: /žaluje/ Carlisle, oni utíkají!
Jasperr: / hrozí Esme pěstí/
Carlisle: Nikam! Vy dva převléknete povlečení, utřete prach v pokojích a taky vyklepete koberce.
Alice: Jsem snad pokojová služba?
Carlisle: Můžeš si to představovat.
Alice a Jasper: /odchází a snaží se podrazit Esme nohy/
Emmett: Co budu dělat já?
Carlisle: Ty vypereš a vyžehlíš. A ujistíš se, že se nám do oblečení nedaly moly!
Esme: zvlášť důkladně prohlédni můj norkový kožíšek.
Emmett: A když tomu Esme tak rozumí, může to udělat sama, ne?
Carlisle: A to je nápad! Tak šupky, Esme! A u košil mi hezky vyžehli límeček. No a ty Emmette, poklidíš sklep.
Emmett: nemáme sklep.
Carlisle: Aha....Tak vyčisti komín.
Emmett:/odejde/
Carlisle: / zjistí, že v kuchyni osaměl, jde do obýváku a natáhne se na gauč/ tak a já budu pěkně odpočívat...
Edward: /vejde/ hele už to mám../všimne si, že Carlisle leží/ Jo, tak ty nás všechny zaúkoluješ a sám se válíš?
Carlisle: /vyskočí/ Kdepak! To já jen kontroluju strop, jestli v něm nemáme dřevomorku.
Edward: V sádrokartonu, jo?
Carlisle: Jeden nikdy neví. A ty máš hotovo? To už jsi seškrabal i tu plíseň z vany?
Edward: ne, to nejde. Micmohodem jak se tam dostala?
Carlisle: Alice dělala nějaký pokus a přilepila ji tam vteřiňákem.
Edward: Aha.../ odšourá se do koupelny/
-mezitím v jiných částech domu
Alice: Sakra, v tom povlaku je příliš malý otvor na tak veliký polštář!
Jasper: / vezme ji povlak, ozve se temnékřup/A hned je to lepší, ne?
Alice: /políbí ho/ty jsi tak chytrý!

Rosalie:/stojí v otevřeném okně, na parapetu vedle sebe má kbelík s vodou/
Esme:/dole věší prádlo/
Rosalie: /se nahýbá aby okno důkladně umyla,ale upadne ji harda, kterou okno myje, a ta přistane Esme na hlavě/
Esme: Fůůůůj!
Rosalie: omlouvám se ti Esme!/ chce seskočit dolů,ale skopne kýbl a opět na Esme.../
Esme: Rose!/popadne košík s kolíčky a mrsken jej po Rose/
Rosalie: /se uhne/Vedle, vedle!/ vtom ji sejme koš plný prádla, poroučí se k zemi/
Esme: zásah!

Edward: /V koupelně seškrabuje plíseň/Jééé, já si zlomil nehet!

-najednou se ozve přidušené volání o pomoc, všichni se seběhnou do obýváku
Carlisle: /honem se hrabe z gauče a předstírá, že zametá podlahu, jakmile jsou v obýku všichni zvedne se země a přechází s koštětem jako s rákoskou/kdo tu kříčí a ruší naši práci?
Rosalie: Kde je má láska? Emmette?!
Carlisle: Poslal jsem ho čisti komín.
Edward:/uslyšel Emmettovi myšlenky/ on se zasekl v komíně.
-všichni běží ke kamnům
Jasper:/ otevře dvířka kamen a řve dovnitř/Brácha jsi tam?
Emmett: Jo! To je dost, že si někdo všiml!
Edward:/ odstrčí Jazze/A co tam děláš?
Emmett:/ nakvašeně/Co asi? Vyučuju tady lidový tance!
Alice: hm, otevřel si tam byznys. To není špatný nápad.
Rosalie: Emmette, neboj se mi tě dostaneme ven!
Edward: Jak jsi tam šprajclej?
Emmett: Normálně....Nohy mám k vám dolů, hlavičku k nebíčku....
Esme: leze na něj poezie.
Jasper: Nebo je přeci jen hlavou dolů a překrvil se mu mozek.
Edward: Dobře, jdu na střechu a pokusím se ho vyprostit.
Do deseti minutách
Rosalie:/ řve do kamen/tak co?
Emmett: Edward polemizuje zda má tahat spíš doleva nebo doprava nebo kolmo.
Alice: Ať prostě škubne.
Rosalie: jenom opatrně!
Edward: Ticho, tam dole soustředím se.
Emmett. Ticho, soustředí se!
Do dalších deseti minutých plných Edwardova funění a Emmettova smíchu, že to lechtá se zezhora ozve
Edward: můžu se na to vys...
Esme: Bože, to je slovník!
Rosalie:/volá do kamen/ Emmette, jenom se ničeho neboj, my tě ven dostaneme! Nechceš něco?
Emmett: Jo, přestaň řvát.
Rosalie:/ huláká/Cože? Tady není slyšet!
Emmett: Zato tady až moc.
Esme: Rose, přines mu něco k jídlo. Bude mít radost.
Rosalie: Dobře./ nakloní se ke kamnům/Emette, přinesu ti krásného jelena, ano? Vydrž!
Carlisle:/ přichází zvenku s tyčí/tak takhle to nejde. Pomůžeme Edwardovi.
Alice: kde jsi vzal tu tyč?
Carlisle: narychlo jsem ohobloval jeden stromek./ sfoukne si z nehtů piliny a strká tyč do komína/
Emmett: Jauuu! Co to je?
Carlisle: Zaberte!
Esme: Alice se ulejvá!
Alice: kdybys nekecala....
Edward: hej rup!
Emmett: Sadistiiii!
Edward: A je to! Emmette, jsi volný.
Emmett: Díky rodinko!
Rosalie: /běží z lesa s ještě se zmítajícím jelenem v náruči, uvidí Emmetta na střeše/ Emmette! Ú letí k němu chce ho obejmout, pak si to rozmyslí/jsi celý od sazí. Jdi se umýt, pak tě obejmu.
Emmett: Jdu do koupelny.../vytratí se/

Esme:/kouká na hodiny/ To nám ten den utekl! Je sedm večer.
Jasper a Edward: Večerníček! / vrhnou se k tv/
Alice: Jako malý..../koukne na obrazovku/Krteček!/skočí na gauč mezi Edwarda a Jazze/
Rosalie: A jarní úklid je za námi.
Carlisle: Omyl. Před námi, zítra pokračujeme, nic se nestihlo.
Edward: Hm, to se zas budeš flákat a my makat.
Esme: Cože?
Edward: no, Carlisle tu ležel na gauči....
Esme:/přimhouří oči/
Alice: Ty nás všechny zapřáhneš a sám se válíš?
Carlisle: Ne, to je omyl, omyl!
Esme: Chtěl jsi jarná úklid? Máš ho mít!/ vrazí mu do ruky mop/
Carlisle: Já? Uklízet?
Emmett:/ příchází už čistý, umytý/A můžeš začít koupelnou.
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1.2 (5x)

Maturita u Cullenů

29. duben 2010 | 19.54 | rubrika: Cullenovi
http://images2.fanpop.com/images/photos/3600000/alice-cullen-twilight-girls-3695477-100-100.jpg
Dneska se rozdávalo vysvědčení a konečně tu máme prázdniny! Těšili jste se? Já moc,ale budou mi chybět kamarádi. Budeme si muset psát sms a volat:-D No a nedávno mě napadlo téma jedné takové povídky....Snažila jsem se být především vtipná:-) Doufám, že se vám to bude líbit. No a vybrala jsem ti téma: maturita u naší upíří rodinky, když mi měli to vysvědčení tak jsem je taky nechala prožít slavnostní okamžik. Prosím pište komentáře, jsem vážně moc zvědavá jak se vám to bude líbit!

Esme: / kdyby to šlo pláče/ Děti, vypadáte krásně!
Emmett: /si upravuje motýlka/ To říkáš vždycky.
Rosalie: / kroutí se u zrcadla/ Esme, půjčila jsem si boty.
Esme: Ale jistě, Rose.
Jasper: / rozvalený na gauči/ A teď si dám od školy,alespoň rok pohov.
Esme: Na to zapomeň! Už jsme ti vybrala novou školu. Harvard.
Alice: /jde ze schodů/ Esme, půjčila jsem si boty.
Esme: To je samozřejmost, Alice.
Jasper: Esme! Na Harvardu už jsem byl.
Esme:Vážně? /jde upravit Alici/
Jasper: Vážně.
Esme: /uhlazuje Alici vlasy/ A kdy jsi tam byl naposled?
Jasper: V roce....1980.
Alice: /utíká od Esme/ kazíš mi účes!
Esme:od té doby na tebe jistě zapomněli. Půjdeš na Harvard. / Doběhne Alici a zase ji upravuje/
Rosalie: Pochybuju. Ze závěrečných zkoušek neměl plný počet bodů a tak si lehl na zem a kopal nohama.

Jasper: bylo mi to líto!
Emmett: /má záchvat smíchu/
Jasper: Emmette,ty se nesměj. Moc dobře si pamatuju, že když měla Rose lepší známku z dějepisu, vzteky jsi překousl tužku.
Emmett: Toho si nikdo nevšiml.
Jasper: Až na tvého spolužáka, který měl třísku v oku.
/ Přichází Carlisle/
Carlisle: Dětičky, vám to sluší. Ale už by jste měli jet.
Esme: Přijedeme za vámi.
/ Alice, Jasper, Edward, Emmett a Rosalie odchází/
Esme: Tak já se jdu obléct.
Carlisle: Jdi. / a fláká se po kuchyni./
Esme: / přiběhne/ Carlisle! Já nemám boty!
Carlisle! To není možný.
Esme: Ale je! Rose a Alice si půjčili...Ale měla jsem ještě jedny...Zavolám jim.
Carlisle: nebo si půjč moje holinky.
Esme: /si poklepe na čelo a jde telefonovat/
/ V autě/
Edward: / řídí/
Rosalie: /upravuje Emmettovi vlasy/ Ty vypadáš jako kdybys strávil noc s medvědem.
Edward: Ne, Rose jen s medvědicí.
Rosalie: Sprosťáku.
Alice: Edwarde, podej mi mobil.
Edward: Jak se říká?
Alice: Dělej nebo tě kousnu.
Edward: Fajn. /podá ji mobil/
Alice: / ve chvíli kdy mobil zabzučí si jej přikládá k uchu/ Naslouchám ti, Esme.
Rosalie: To budou ty boty.
Esme: /hlas z mobilu/ Alice, kde jsou všechny moje boty?
Alice: Ty zlaté mám já, černé Rose...
Esme: A ty stříbrné? To jste si braly záložní?
Alice: Ne, ty bereme Belle.
Esme: A já mám jít v čem?
Emmett: V botech.
Esme: Slyším tě, Emmette! Za trest půjdeš taky na Harvard.
Jasper: /strouhá mu mrkvičku/ ha, ha překus tužka se bude muset jít učit.
Alice: Esme, ty si určitě nějak poradíš. Milujeme tě. /a zavěsí/
/ Zastaví se u Belly před domem/
Alice: Jdu jí dát ty boty./ vystoupí a leze oknem k Belle do domu/
Bella: Alice! Proč nejdeš dveřmi?
Alice: Chci si roztrhat silonky. Tady máš ty boty.
Bella: Ví Esme, že jsi mi je půjčila?
Alice: Je si toho dobře vědoma. / směje se/
/ Jdou k autu/
Edward: / vystoupí/ Bello, tolik ti to sluší!
Emmett: / využije toho, že se uvolnilo místo řidiče a vleze si za volant/
Edward: /pomůže Belle nastoupit/ Emmette! Padej.
Emmett: Ne.
Edward: Řeknu Esme, že chceš studovat Cambridge a Oxford....
Emmett: Jo, dobře. Rose, jdi dozadu!
Rosalie: / na sedadle spolujezdce/ Ty chceš studovat i Karlovu univerzitu?
Emmett: Vy vyděrači..../leze dozadu/
Edward: / sedne za volant/ jedeme! / šlápne na plyn/
Emmett: áááá! / spadne na Alici/
Jasper: ty vozembouchu, zasedl si mi manželku!
Emmett: pardon. / A sedne si Jasperovi na klín/
/ před školou-parkoviště/
Edward: /pomůže vystoupit Belle/
Jasper: Emmette, ihned ze mě slez. Chci pomoct Alici vystoupit.
Alice: Jsi galantní, miláčku.
Emmett:/ se hrabe z auta a otevírá dveře/ Rose...Kde jsi? / Na místě kde seděla Rose nikdo není/
Rosalie: /opírá se o kapotu/ Já radši sama.
/ V tělocvične, všichni sedí na židličkách a mají maturitní čepičky/
Emmett: Ten kulich kouše.
Rosalie: /tiskne mu ruku/ Jen se nezačni drbat jako minule!
Bella: Myslela jsem, že sis zvyknul.
Emmett: Na tohle? Nikdy!

/řeči se ujme ředitel/
Ředitel: Milý maturanti....Musím vám říct, že tak úspěšný ročník tu dlouho nebyl....
Alice: A taky dlouho nebude.
Ředitel: Doufám, že na naši školu nikdy nezapomenete.../popotáhne/ Protože, my na tento den nikdy nezapomene.a na vás taky nezapomeneme...../a rozpláče se/
Jasper: /se dusí smíchy/
Edward: /naoko pohoršeně/ Takhle trápit pana ředitele....
Alice: Vypadá jako chcíplá laň.
Jasper: Já ho rozveselím.
Ředitel: /otře si slzy/ A nyní...Na školním dovře čekají rodiče.../začne se umívat/ a spousty jídla!/ a rozesměje se/
Mike Newton: Já si vždycky myslel, že to je blázen a teď se mi to potvrdilo.
/ Na školním dovře/
Bella: No a je to za námi. Jdu najít Charlieho.
Edward: Půjdu s tebou.
Alice: Táhle je Esme a Carlisle.
Esme:/žene se k nim/ Vy moji maturanti!
Rosalie: Co to máš na nohou?
Esme: /podívá se na svoje nohy/ Jo, tohle?
Emmett: ty jdeš na ryby?
Esme: ne. Neměla jsme boty...Půjčila jsem si Carlisleovi./ Esme má na nohou holinky/
Carlisle: Vypadá to hezky Esme, nenech se rozházet.
Esme: Alice! Kde máš silonky?
Alice: na cáry visí z Bellina okna.
Jasper: nenech se rozházet Alice, sluší ti to.
Carlisle: /napůl mlsně/ Kde je Bella?
Jasper: S Charlieme. Je z té její maturity naměkko.
Carlisle: Mohla by přijít.
Esme: /ostražitě/ Proč?
Carlisle: No, ž je po maturit a víte jak zněla dohoda...musíme...
Alice: Duševně připravit Edwarda...
Emmett: Protože se bude zlobit.
Jasper: Slíbil to.
Rosalie: Stejně se bude vztekat.
Carlisle: Tiše! Bude to významný den, na který nikdy nezapomeneme....

/ všichni se rozesmějí/
Alice: Kde jsem tohle slyšela?
Carlisle: Uděláme to tak, že....
Rosalie: Prostě Bellu kousneš a bude to.