Twilightsvet | Svatební košila-jinak

Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
venku se dávno setmělo,
Okolí domu již utichlo.

 

Lidské děvče svíjelo se

v posteli s měkkou peřinou.

V osamělosti trápilo se

v hlavě myšlenku jedinou.

 

"Žel bohu, kde můj tatík vězí?
Civí na zápas v televizi!
Žel bohu, kde má matička?
Na pláži užívá sluníčka!"

Upíři zrána zmizeli.

Do ruchu města se rozjeli.

Výprodej útočí v obchodech.

Alice marně popadá dech.

 

Všichni tak byli nuceni

obnovit prořídlý šatník.

Žádný však nechtěl zbytečně

utrácet jediný pětník.

 

Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do butiku se obrátil,
potud se ještě nevrátil.

 

A slyš, za oknem hlasu zvuk
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
"Spíš, má Bellinko, nebo bdíš?
Hoj, má dívenko, tu jsem již!
Hoj, má jediná, co děláš?
A zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?"

 

"Ach Edwarde, ach pro nebe,
tu dobu myslím na tebe;
na tě jsem vždycky myslila,
Jacoba stokrát odbyla!"

 

"Ho, nevzpomínej toho psa!
Skoč a pojď a mě doprovoď;
měsíček svítí na cestu:
já přišel pro svou nevěstu."

 

"Ach proboha, ach co pravíš?
Kam bychom šli - tak pozdě již!
Vítr burácí, pustá noc,
počkej jen do dne - není moc."

 

"Výmluvy slyším zas a znova

cožpak mě nechceš za manžela?

Mám-li tě kousnout, tak to vzdej!

A lidskou svou ručičku mi dej!
Jen neprodlévej, skoč a pojď,
dnes ještě budeš moje choť!"

 

Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil z vysoka
a ticho, pusto v dědině,
vítr burácel jedině.

 

A on tu napřed - skok a skok,
ona s ním marně drží krok.
Vlci houfem v lese zavyli,
když ty pocestné zvětřili;
a vyli, vyli divnou věc:
žetě nablízku umrlec!

 

"Pěkná noc, jasná - v tento čas
mrtví s živými chodí zas;
a nežli zvíš, jsou tobě blíž -
ach, Bello, nic se nebojíš?"

 

"Což bych se bála? Tys se mnou,
a ruka Páně nade mnou. -
Pověz, Edwarde, řekni jen,
jak je tvůj domek upraven?
Čistá světnička? Veselá?
A zdali blízko kostela?"

 

Tu mezi lesem schované
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou,
zde žije Cullen s rodinou.

 

"Nic se, má Bello, nic neboj!
Veselo u mne, všeho hoj:

masa dost - ale bez krve,
dnes bude jinak poprvé!"

 

"Snad nechceš pozřít lidskou krev?

Carlisle bude žalem plakat!

A domem zazní jeho řev!

Pak bude lepší rychle zdrhat!"

 

"Netřeba se bát doktora,

odjeli s Esme na výlet!

Doma zůstal jen jediný:

vyhladovělý Emmet.

Ten bude souhlasit,

však ho dobře známe.

Žízeň zatouží uhasit.

Sklenku červené si dáme."

 

"To vidět nemusím,

z krve padám do mdlob!

Odvez mě do La Push,

převezme mě Jacob!"

 

A mrtvý oči otvírá,
a mrtvý oči protírá,
sbírá se, hlavu pozvedá
a půlkolem se ohlédá.

 

"To nepřipadá v úvahu!

Psisku tě znova nesvěřím!

Stojí mě velkou námahu,

že po něm rovnou neskočím!"

 

"Zapomeň na to,

jdem se teda vzít!

Ať spolu konečně

navždy můžem být..."