Rozhodnutí!

19. srpen 2012 | 14.41 |
blog › 
Rozhodnutí!

Příběh je o Carlislovi a jeho pocitech. Doufám že se vám to bude líbit vaše AliceCullen

Už jsem nedokázal žít s představou a s neustálým ...
strachem, že přijdou a budou se snažit mi vzít dalšího člena mé rodiny. Musím tomu zabránit. Vydám se do Volterry to s nimi skoncovat. Dávám tomu tak čtyři dny

, ale nevím jestli to zvládnu bez Esme a celé rodiny. Bez ní to pro mě bude, jako celou věčnost. Snažil jsem se na to nemyslet, kvůli Edwardovi a Alici, ale pořád jsem se k tomu vracel. Což bylo nebezpečné v jejich blízkosti.. Nemohli se o tom dozvědět. Věděl jsem, že by mě snažili zastavit, ale v horším případě by chtěli jet se mnou. Tohle jsem hned zamítl. Nemohl jsem je takhle ohrozit. Podíval jsem se na Esme a řekl jsem, že půjdu na lov. Samozřejmě nic nenamítala dala mi polibek a já odešel přemýšlet na lov.

Běžel jsem daleko, až někam do Kanady, aby Edward neslyšel mé myšlenky a Alice neviděla mou budoucnost. to by potom bylo po srandě. Přemýšlel jsem, jak to mám nepozorovaně udělat. Možná jsem věděl, že je tady malá pravděpodobnost,že bych se nemusel vrátit, ale nechtěl jsem si to přiznat. Znám dobře Ara a Aro zná zase mě. Možná bych to dokázal nějak umluvit, aby nedošlo k boji. Z přemýšlení mě vytrhl až záblesk zapadajícího slunce. Byla to krása, ten jsem taky viděl. Počkal jsem až zapadne a potom jsem se vrátil domů, určitě už jsi dělali starosti, kde jsem tak dlouho. 

Přišel jsem domů a políbil Esme. Musel jsem si užit ten poslední polibek než odjedu. Vášnivě jsem jí začal líbat. 
"Carlisle děje se něco?" ptala se. Že by měla podezření? Samozřejmě že by to na mě poznala. Zná mě tak strašně hodně. 
"Ne nic se neděje, vše je v pořádku."řekl jsem, ale svému tonu hlasu jsem sám nevěřil. Natož Esme. Tolik mě mučilo,že jí musím lhát. Nikdy jsem to nedokázal jí lhát a nikdy bych to nedokázal. Nevydržel jsem to, podíval jsem se do těch jejich krásných očí, které chtěly odpověď a podlehl jsem jí. Všechno jsem jí vysypal. Všechny mé plány se v okamžiku zhroutily jako domeček z karet. Vedly jsme o tom dlouhou debatu. Samozřejmě jsem věděl že mě tam nepustí.


Dělali na mě nátlak, pod jejich slovy jsem začal slábnout, podvolovat se.

Říkali takové krásné věci, které si s nad ani nezasloužím. Esmé v jednom kuse říkala, že mě miluje, ale že nemám ani 1% naděje že bych to přežil. Nepustí mě tam a také řekla že Takhle se na 100% odevzdávám smrti. Tak to není.

Ale prosím slib mi, že za mnou nepojedeš nikdo z vás jestli mě miluješ. řekl jsem Esme. To ti nemůžu slíbit i když tě nehorázně miluji. řekla. Ale pochop, nedokázal bych ze sebou žít, kdyby se vám něco stalo. Rve mi to mé mrtvé srdce, co mi říkáte. Promiň...já bych se s tebou nehádala...jen kdyby si nepokládal svůj život dobrovolně....jestli se ti něco stane tak se zabiju , řekla mi Esme. To jediné jsem nechtěl slyšet. Kdyby řekla že mě kvůli toho nemiluje, pochopil bych to. Ale když řekla že by si se zabila. Konečně mi to začalo docházet. "Nechci o tebe přijít"řekla s bolestí v hlase. Dobře, s těžkým srdcem ti něco musím říct, asi jsi vyhrála, nedokážu ani myslet na to, že bys tady se mnou nebyla. Nedovedl bych žít a proto ti říkám že tam nepojedu. Kvůli tobě a toho co jsi říkala. Bez tebe bych nedokázal žít. Jsi pro mě vším. 
Já na to taky nedokážu myslet...proto se snažím tě celou dobu zastavit řekla Esme. Jsi tak nádherná, máš tak překrásný úsměv, tolik tě miluji. Řekl jsem jsi jako anděl jen kvůli toho co jsi říkala tam nejedu. podotkl jsem. 

Celou dobu jsem doufala že řekneš "nikam nejedu" usmál se na mě můj anděl. Dočkala ses, a já čekal že pořád řekneš já to chápu, a neudělám to, já se však nedočkal...protože já se zase nedovedu smířit s tím, že bys tady nebyl ty. Řekla a políbila mě. Bylo v tom tolik emocí. Nikam nepojedu řekl jsem poraženě a svěsil hlavu. Podlehl jsem ti zase. zvolal jsem. Ani nevíš, jak jsem šťastná že tam nejedeš. Miluji tě tak stašlivě moc, prosím polib mě, jestli mě ještě stále miluješ. Pochopil bych kdyby ne řekl jsem, vše mi začalo docházet. Co jsem udělal, kolik bolesti jsem jí tím způsobil. Taky tě miluji přitáhla si mě a políbila. Odpustíš mi prosím, vím že se to teď nedá.řekl jsem a znova svěsil hlavu Miluji tě, nemám ti co odpouštět řekla To si piš že máš a je toho hodně dodal jsem a znovu jí políbil. Jsi celý můj život. Jsi pro mě vším dodal jsem. Jsme tu jenom ty a já, na ničem jiném nezáleží pamatuj řekli jsme oba současně naši větu, co jsme si vymysleli už dávno. byl jsem tak nehorázně šťastný, ale jednou to stejně udělám pomyslel jsem si.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Rozhodnutí! sliki 26. 08. 2012 - 15:56