Nejkrasnější dárek

Carlisle zvolna vešel do obývacího pokoje. U okna, zády k němu stála jeho družka Esme a dívala se na zářící slunce. Její kůže se třpytila a Carlisleovi se při pohledu na její krásu točila hlava. " Esme, mám pro tebe dárek." Řekl a posadil se do křesla. " Dárek?" zeptala se a otočila se k němu. " Já něco slavím?" " No, měl bych ti dávat dárky i když nic neslavíš,ale dnes doopravdy slavíš." Esme svraštila čelo jak usilovně přemýšlela. " Právě dnes to je pět let co jsem tě proměnil upírku."

" Carlisle...." Do obýváku se vetřel Edward. " Chtěl jsem to Esme oznámit se vší parádou. Věděl jsem, že jaksi zapomněla na své upíří narozeniny.A ty mi to zkazíš a jen tak ji to oznámíš jako kdybys říkal,že zítra bude pršet." " Ale no tak, já jsem překvapená. Jak jsi mi to chtěl říct?" Edward usedl za piáno a zahrál krátkou skladbičku. Potom vyskočil na nohy, přešel k Esme, políbil ji ruku. " Drahá Esme, dnes máš narozeniny. Tady je jeden malý dárek..." Zpod piána vyndal ohromnou kytku. Na růži, které celému pugétu vévodila byl omotaný řetízek. " A tohle jsem složil specielně pro tebe." Nedal upírce možnost rozplývat se nad náhrdelníkem a zase sedl za piáno a začal hrát. Místností se linuly líbezné tóny. " Edwarde, to je krásné...." Šeptala Esme a dojetím se zajíkala.

" Konec srandy. Teď já." Vrátil se na scénu Carlisle s podlouhlým balíčkem. " Rozbal to." Poslechla. Do klína ji spadla složená mapa. Povytáhla obočí,ale mapu rozložila. " Jižní Amerika....Rio de Janeiro..." Zamumlala Esme když prohlížela malé popisky měst. " Tohle je důležité."Carlisle položil prst na mapu. V záplavě modři znárodňující oceán byly rozesety žluté tečky. Ostrovy nejspíš. " Hlavně tohle je důležité." Pokračoval Carlisle jako by nic. Edward se uchichtl když v jeho myšlenkách zaslechl o co se jedná. " Myslím, že půjdu." Dodal tichým hlasem a odešel z místnosti. Esme a Carlisle osaměli.

" Důležité?" Zadívala se na míst, které Carlisle ukázal. Jedna z teček byla červeném kroužku. Esme si dlouho prohlížela mapku a potom zalapala po vzduchu. "Řekni, že se mi to zdá." Edward se ve svém pokoji zasmál. " Nezdá,drahá. To je můj dárek k narozeninám. Ostrov. Ostrov Esmé." " Ty jsi pojmenoval ostrov po mě?" " A nejen to. Je celý tvůj." Esme spadla mapa na zem. " To není možné....Zdá se mi to?" " Ne." " Carlisle..." poděkovala mu dlouhým polibkem.

" To není všechno...." Řekl Carlisle tichým hlasem. " Jak prosím?" " Ještě pro tebe něco mám...Ale bude jen na tobě jestli to přijmeš nebo ne." Esme se nestačila divit. Dostala ostrov...A Carlisle ji chce ještě něco dávat? " Co to je?" "Hned uvidíš." Došel ke skříně, která byla v rohu pokoje a z šuplíku něco vyndal. " Esme...." Zhluboka se nadechl a vypadal, že je nervózní,což u Carlislea bylo velice, velice neobvyklé.

Esme přestala dýchat, když před ní poklekl na jedno koleno a vzal ji za ruku, na kterou ji následně lehce políbil. " Nedovedu si představit věčnost bez tebe....Vezmeš si mě?" upíral na ni své zlaté oči a otevřel krabičku s krásným prstýnkem. " Ach....Carlisle vezmu si tě!" " No hurá." Ozvalo se ze shora. Carlisle ji navlékl prsten a povstal. " Miluju tě." A políbil ji. Esme mu polibek chvíli oplácela. " Já tebe taky." Edward nakoukl do pokoje. " Trvalo vám to! Ale teď vám blahopřeju!" a potřásl jim pravicí. " Měli by jsme ty zásnuby nějak oslavit." Řekl Carlisle hned potom co Edward vyklidil pole. " Chtělo..." Uznala Esme a potom se rozesmála. "Kdeže leží ten ostrov?"