Twilightsvet | Cullenovy na pouti

Byl jarní den,nesvítilo slunce,ale bylo celkem pěkně,tak se Cullenovy rozhodli,že pojedou na pouť,která se konala v Port Angeles. Edward se zeptal Carlisla jestli by nemohli vzít Bellu s sebou. Carlisle se zamyslel a odpověděl:No, Edwarde myslím že to není nejlepší nápad.Tak tedy Edward sklopil hlavu a smutně odešel, napsat Belle smutnou sms.

Už celý natěšený stál Emmett u dveří a štěkl na ostatní:Tak co můžeme vyjet? Na koho pořád čekáme? Z koupelny se ozval známý hlas:na mě.Koukl jsem se tam a v tu ránu stála ve dveřích koupelny Rosalie zabalená do ručníku. Notak,Rose.skoro jsem zašeptal.Ona:To bych přece nebyla já kdyby se na mě nečekalo,usmála jsem se na Emmetta a ještě tak moc nezpěcháme. On:No jo ale copak ty se vůbec netěšíš? Ona:No jo už se jdu obléknout.

Po půl hodině konečně vyjeli. Nasedli do Carlislova Mercedesu a jeli. Pocelou dobu kdy jeli bylo v zadní části auta neskutečné ticho,no jo Alice byla na Edwarda naštvaná nemluvila s ním a věnovala se Jasperovi, Edward byl uražený tupě se díval z okna a koulel očima.Pak vykřikl Emmett:jsme tady když jsme přijížděli na parkoviště.Zaplatili jsme si vztupenky a šli. Bylo tam málo lidí takže Jasper nemusel být tak nervozní. Jasper: Hned jak jsme tam přijeli ucítil jsem ty emoce co tam byly: radost,zábava,úskost některých lidí ale spíž převládali ty kladné emoce než ty záporné, tak jsem se trochu uklidnil, v tu ránu u mě byla Alice, podívala se mi do očí tak jak to uměla jen ona a políbila mě,já jí polibek oplatil a vím že mi ho dala na důkaz že je vše v pořádku.

Pak jsme se rozdělili kam kdo chce jít. Jasper s Alici šli na ruské kolo. Sedli si vedle sebe a drželi se za ruce. Když jízda zkončila Jasper zamířil ke střelnici vystřelil jí nádhernou růži, podíval se jí do té andělské tváře políbil jí a zastrčil jí růži za ucho.Bylo to úžasné. Emmett šel do sklepa strašidel a nestvůr i s Rosalii i když první tam jít nechtěla. Edward ten se tak poflakoval a díval kde co je, myslel přitom na Bellu a řekl si že by jí mohl něco přivést třeba nějaký přívěšek, určitě by jí to udělalo radost. Tak  vybíral. Carlisle s Esmé šli nakonec na ruské kolo taky, ale předtím si zašli na střelnici a řetískáč.Šli´ruku v ruce .Už už se chtěli políbit když jim do toho skočil Emmett. Copak synu řekli oba snad dvojhlasem i ve stejnou dobu. Mami prosím, prosím mohla bys mi koupit lístek ještě na housenkovou dráhu? Esmé:Maminko prosil mě a udělal na mě ten jeho psí pohled. Zamyslela jsem se a nakonec jsem to dovolila ale řekla jsem že je to poslední jízda. Né prosím mami ještě několik jízd,ne jen jednu Emmette. Emmett spustil a začal i na Carlisla:Tati, prosím ať mi mamka dovolí ještě pár jízd řekni jí něco.Carlisle: Otočil jsem se na Esmé a podíval jsem se na její výraz, poznal jsem že už by zadší jela domů do Forks i proto aby Edward viděl Bellu a nebyl  tak uražený, smutný a naštvaný na Alici.

Tedy jsem Emmettovi řekl:No, myslím že už jsme tady dlouho měli bychom už jet domů. Emmette. Né tati prosím vřískal Emmett přes celou poutˇ jako malé děcko. Emmette opakoval jsem spustil histerickou scénu.Po chvíli se přiřítil Edward a ptal se co se tu dějea četl Emmettovi myšlenky. Potom se hlasitě zasmál noták Emmette nechovej se jako melé ufňukané děcko. Carlisle se podíval na Edwarda a řekl:Edwarde,myslím že bys měl najít svojeho bratra i sestry Emmett ti pomůže pak pojedeme. Souhlasil jsem, Jaspera s Alici jsem našel hned a nebylo těžké najít Rosalii protože byla unich. Alice s Jasperem stáli na proti sobě a líbali se Rosalie se dívala po stáncích.Hned jsme na ně zavolali,Alice, Jaspere, Ross, Carlisle říkal že vás máme najít a že pojedeme domů. Dobře řekla Alice drzím tonem a jako v autě se otočila k Jasperovi. Už mi to lezlo na nervi.Alice? Ano.odpověděla mi. Mohl bych s tebou mluvit? Jo, co Edwarde? Omlouvám se ti Alice. Asi něco chtěla říct protože otevírala pusu ale ale nevidala ze sebe ani hlásku, asi jsem jí zaskočil. Cože Edwarde? Omlouvám se ti Alice nechci abys byla na mě naštvaná.Mrzí mě to, mám tě rád sestřičko. Mrzí mě to  že se spolu nebavíme  a nesmějeme se spolu jako obvykle. Omlouvám se jak jsem se předtím choval. Odpustíš mi? Alice:Úplně mě zaskočil, nevěděla jsem co na to mám říct popravdě mi také bylo líto že se navzájem ignorujemě a nebavíme se, ale nemyslela jsem si že příjde sám se omluvit. Myslela jsem si že to zase nechá na mě, jako vždycky.Úsmála jsem se na něj a objala ho. Zašeptala jsem mu do ucha:Omluva se příjmá taky tě mám ráda bratříčku a políbila jsem ho na tvář.

Tak můžeme jít řekl Edward jsem moc rád že už se zase můžeme spolu komunikovat. Belle se to taky bude líbit bude ráda byla pořád z toho že jsme se navzájem ignorovali.  Znovu  jsem jí objal. Jo to já taky odpověděla jsem. Našli jsme Carlisla a odjeli domů. Pocelou dobu bylo zase to neskutečné ticho, ale zato jsme se na sebe s Alici usmívali. Carlisle s Esmé si toho také všimli a řekli: No teda,co se to s sváma dvěma stalo? Co jste tam dělali? Je dobře že jste zase jako sestra a bratr.

Nic jsme na to neřekli jen se na mě Alice ještě více pousmála tím jejím nádherným úsměvem, hned mi bylo líp, ten úsměv už mi chyběl. Když jsme dorazili domů Bella nás čekalav obýváku byla ráda že nás zase vidí. Hned jak jí Edward zahlédl vzal jí do náruče a něžně jí políbil. Bello co tady děláš? Bella: Dlouho jsi mi nenapsal Edwarde pochop,měla jsem o tebe starost. On: Něco pro tebe mám.Edwarde! řekla jsem. Edward:Neboj je to jenom taková maličkost,jo a mimochodem ti to moc sluší. Díky.mrkl na Alici. Bella:řekla jsem díky a v tu ránu jsem nic neviděla, byla to Alice, zakryla mi oči, potom jsem něco ucitěla na krku... Alice dala pryč své studené ruce. Pomalu jsem otevírala oči a šáhla si na krk.

Byl tam nádherný přívěšek,řekla jsem děkuji a políbila jsem ho. No taky pro vás něco mám a usmála jsem se ukázala jsem na stůl, stála na něm nádherná křištˇálová váza, a pro tebe mám taky něco usmála se na mě. On: No teda  chvíli tady nejsem a takové dary. Carlisle:Čím jsme si to zasloužili? Zeptal jsem se. Mám vás všechny moc ráda a vážím si co všechno pro mě děláte tak jsem vám  něco chtěla dát. Děkujeme není zač odpověděla jsem. Opravdu ti to sluší dodal Carlisle. Děkuji řekla jsem a usmála se na všechny. Dala jsem Edwardovi do ruky malé srdíčko byl to přívěšek na klíče.Děkuji, je překrásný řekl. Vzpoměla jsem si jak ni všichni pochválili oblečení. Bella: zamyslela jsem se udělala jsem to pro Alici abych jí potěšila, měla jsem na sobě nádherné černé šaty. Najednou mě něco vyhnalo z přemýšlení byl to dotyk Edwardových rtů.Alice začala mluvit:asi bych vám měla říct jaktože jsme se s Edwardem zase bavili a smáli. No....Edward se mi přišel omluvit a popravdě už mě to taky mrzelo že jsme se spolu nebavilia podívala se na Edwarda s úsměvem.Ano omluvil jsem se mrzelo mě to taky. Alice pokračovala:a taky ti to Bello opravdu sluší. Všichni jsme se usmáli.

To je tak dobře řekl Carlisle. Bello můžeš u nás přespat jestli chceš.Ano řekl v tom spěchu za mě Edward. Zamhouřila jsem oči na Edwarda a usmála na na Carlisla, ano ráda děkuji a opravdu vám tu nebudu vadit? Ne klidně tu můžeš zůstat. Tak já si zajedu pro pár věcí děkuji moc. Jela jsem s Edwardem jako vždycky řídil,a já si z domu vzala pár věcí na spaní. Když jsme se vrátili byla už docela tma, Edward mě vzal do náručí a vynesl do sveho pokoje a zamkl.A dál vám do toho nic není, asi si to domyslíte :)