Twilightsvet | Misteria-Utrpení

Miseria - Utrpení

Tak a mám pro vás tu druhou povídku Miseria-Utrpení(Miseria (latinsky utrpení) vypráví o skoro smrti Rosalie Hale.)

"Ne! Prosím, už ne! Dost! Přestaň!"

Uprostřed temné noci, v temné uličce, se děly děsivé věci. Dívka křičela bolestí a ze všech zbývajících sil se ze sebe snažila shodit muže, který ji mučil. Ale nic jí nemohlo pomoci, ani její nepřekonatelný šarm nebo hlasitý křik. V širokém okolí se nenacházel nikdo a nic, co by jí mohlo pomoci.

Muži okolo ní byli zbaveni všech smyslů, v krvi jim koloval alkohol promíchaný s adrenalinem. Vzrušeně křičeli a podporovali jejich vůdce, který právě ležel na dívce. Jako poslední ze všech. Zvrácená třešnička na dortu.

Muž jí uštědřil silnou facku, až se hlavou bouchla o zeď stěny, u které trpěla. Poté naposledy silně přirazil a z dívky bolestivě vyklouzl. Nevšímal si krve, která jí prýštila z četných ran na hrudníku, rukou i nohou, jež jí udělali střepy bestie, které si ji užily před ním. Nevšímal si ani krve, která jí vytékala z intimních partií. Nevšímal si ani té nejnovější na její hlavě. Ani podlitin a tvořících se modřin.

Pouze se hlasitě zasmál a plivl na ni. Potom se se všemi muži, skrývajícími v sobě kruté bestie, opileckou chůzí odpotácel pryč od toho, co z mladé ženy zbylo. Otočil se až když byl skoro na konci uličky a hlasitě na ni vykřikl zkomolená slova.

"Víš, že ani nejsi moc dobrá, Rose? Nechtěl bych tě mít za ženu!"

Rosalie ta slova slyšela, ale nechápala. Byl to však jeho hlas, a tak se odvrátila. Slyšela i hlasy ostatních, ale nerozuměla jim. Stulila se do klubíčka a třásla se zimou a bolestí, která jí prostupovala. Začalo pršet, ale jí to nevadilo, byl to jen detail, studená maličkost dopadávající na její zkřehlé nahé tělo a do otevřených ran. Věděla, že smrt není daleko a těšila se na ni. Těšila se, až ukončí ponížení a utrpení, které jí způsobil její snoubenec, ta lidská zrůda. Cítila tu mlhu okolí ní. Modlila se, aby už přišel konec.

Najednou ucítila ruce studené jako led, které ji vzaly do náruče a zvedly ze špinavé země a kaluže její vlastní krve. Rosalie věděla, že je to smrt. Poslední, co si pomyslela před tím, než se nechala pohltit temnotou, bylo konečně.

Ale nic, co považovala za jisté, se nestalo. Zemřela a znovu se narodila, jiná a při tom natolik stejná...