Tohle je můj další blog, měla jsem twilightpovidky.pise.cz ale bohužel mi ho administrátor smazal no nic snad se bude blog líbit.Mám vás ráda Vaše AliceCullen
Fatum-Osud
6. červenec 2010 | 22.43 | rubrika: Alice a Jasper
Dvě povídky, spojené za účelem vydání. Každá příliš krátká, ale zároveň dostatečně dlouhá na to, aby vyjádřila vše, co jsem chtěla. Nyní záleží jen na vás, jestli to (ať už to znamená cokoliv) v nich najdete také.
Fatum (latinsky osud) vypráví o Aliciních vizích o Jasperovi, které měla již v lidském životě.
Fatum - Osud
Nečekaně se probudila a prudce otevřela oči do okolní tmy. Chvíli jen tak ležela, aniž by se jen maličko pohnula a uvažovala. Mohlo to být opět skutečné? Nebo to byl jen obyčejný lidský sen? Ne, ona dokázala říct, kdy to byla... vize. Nevěděla, jak to pojmenovat a bála se toho, ale tentokrát se jí to... líbilo. Konečně měla pocit, že je to dobré. K čemu jí bylo vědět o nečekané návštěvě nebo o tom, kdy její otec přijde brzy z práce? Ale vidět anděla už stálo za to.
Nespokojeně se posadila na posteli a sáhla po sklenici s vodou na svém nočním stolku, která se tam objevila v době, kdy to vše začalo. Kdy budoucnost začala být součástí přítomnosti. Napila se, položila skleničku zpátky na její místo, znaveně padla zpět do peřin a zase oči zavřela. Představila si toho dokonalého muže s medovými vlasy, vypracovanou vysokou postavou, nádherným úsměvem a fascinujícíma očima barvy toho nejdražšího krvavě zbarveného rubínu. Ty oči ji nevyděsily.
Zdálo se jí o něm ještě hodněkrát. To on dohnal její rodinu k tomu, že ji zavrhla, odsoudila a opustila. Její sestra, otec i matka. Nechtěli ji. Nemohli dál poslouchat, jak básní o neexistujícím přízraku z její mysli. A byl to také on, kdo ji držel při životě a naději tam v té tmavé kobce, kam ji uvrhli. Nebyla blázen a věděla, že za lásku se platí.
A když se probudila z jejího posledního spánku uprostřed tichého, temného, strašidelného lesa, sama a prázdná, byl to opět on, kdo jí pomohl. Byl to on, kdo jí dal smysl bytí. Byl její snem, láskou, životem, idolem, cílem, aniž by o tom věděl. Byl jí vším dávno před tím, než se tím stala i ona pro něj.
A ta Druhá je Miseria-Utrpení a co nejdříve jí tady taky dám..Vaše AliceCullen
žádné komentáře | přidat komentář
Svatba!!!
3. červenec 2010 | 10.25 | rubrika: Alice a Jasper
" Alice. Alice! Udělej mi laskavost,přestaň zírat do budoucnosti a vstaň pojď sem!" Rosalie vpadla do mého pokoje,asi ve tři ráno. Byla perfektně připravená. Vlasy si sepnula do falešného culíku, na sobě měla černý kostým s bílou halenkou. Vypadalo to báječně ( Ale na Rosalii by vypadal báječně i jutový pytel),ale smutečně. " Jdeš na svatbu a nebo na pohřeb?" vypeskovala jsem ji. " Nelíbí se ti to?" zarazila se. " Ne. Co takhle nějaké veselejší barvy?" Rose chvilku přemýšlela a potom se rozhodla. " Příště si vezmu nějaké veselejší barvy." " Žádné příště nebude. Jdi se převléknout, prosím tě." Rosalie na mě chvilku zlobně zírala a potom si povzdechla. " Dobře, jak chceš. Je to tvoje svatba." Zamumlala a odešla.
Zase jsem si sedla. V té svatbě se Rosalie bezpochyby vyžívala nejvíc z nás všech. Ona a Emmett už měli svatby tři. Ale já věděla, že já mám svatbu první taky poslední. Ale zároveň jsem věděla, že to bude nezapomenutelné. Vždyť jen skutečnost, že mým mužem se má stát Jasper....Bylo to úžasné. Jasper, můj skvělý Jasper. Zavřela jsem oči a vrátila se do minulosti. Bylo to asi tři týdny zpátky.....
Carlisle, Esme a Edward byli na lovu a Emmett s Rose pro změnu cestovali po světě. Byli jsme v domě sami. Jasper mě ráno vystrnadil z domu,ať si zajdu na lov, něco si koupit a jen ať se nedívám do budoucnosti. Poslechla jsem, jelikož vypadal, že mu na tom hrozně záleží. Večer jsem se vrátila tak jak mě prosil. Už na mě čekal. Dlaněmi mi zakryl oči a vedl mě do svého pokoje. Ten byl plný růží. Byli ve vázách, miskách, volně ložené na stole, na zemi, na křeslech,skříních, byly všude. Na parapetu stály svíčky, bylí svíčky s červeným nápisem Alice a se srdíčkem. " Můj ty bože....To je tak..." nebyla jsme schopná slova. " Líbí?" zeptal se Jasper a vzal mě za ruku. " Ani nevíš jak moc. To je tak přenádherný..." Pak jsem naklonila hlavu na stranu. " Proč jsi to dělal?" "Alice,chci....Se tě na něco zeptat." Zhluboka se nadechl, pustil mou ruku a poklekl přede mě. " Ty jsi moje všechno a nedovedu si bez tebe představit svoji existenci. Vytáhla jsi mě ze života, který jsme předtím žil a stále jsi mou obrovskou oporou. Nebýt tebe,asi se zase živím lidmi. Jsi tak báječná." Na chvilku se odmlčel a díval se mi do očí. Rozechvěle jsme se nadechla. "Miluju tě. Alice, vezme si mě?" Z náprsní kapsy vytáhl červenou krabičku a otevřel ji. Na světle se zatřpytil zlaty prstýnek s bílým kamínkem uprostřed. Měla jsem pocit, e jestli se nenadechnu tak se udusím,ale mysl mi vypověděla službu. " Jaspere, já jsem úplně vedle." Přiznala jsem se. Jasper se usmál a trpělivě držel krabičku v ruce. Klesla k němu na kolena a dlouze ho políbila. " Ano, vezmu si tě." " Lásko..." šeptal mi Jasper zatímco mi na prst navlékal prstýnek.
Okno se otevřelo a mě to vyrušilo ze snění. Do pokoje elegantně vskočil Jasper. S uličnickým úsměvem si stoupl doprostřed pokoje. " Ukážeš mi svoje šaty?" zeptal se. Rozesmála jsem se. Nikomu jsme šaty neukázala a Jasper umíral touhou si je prohlédnou. Už mířil ke skříní, kde byli uloženy. Předběhla jsem ho. "Šaty uvidíš, za několik hodin,až je budu mít na sobě a budu scházet k oltáři." Řekla jsme a něžně ho pleskla po ruce, kterou chtěl otevřít skříň. " Mám tě prosit na kolenou?" " Ne, nepros. Radši jdi, Esme se rozhodla sem jít." Jasper si dlouze povzdechl, zadíval se na mě a políbil mě na čelo. " Dobře. Miluju tě." A mířil k oknu. " Jaspere?" " Ano?" " Taky tě miluju." Šťastně se usmál a zase odešel oknem.
Dveře se otevřely a Esme s radostným úsměvem přiběhla ke mně. " Alice, zlatíčko tak ty se dneska vdáváš!" Esme to moc slušelo. Vzala si béžovou sukni po kolena, halenku bez rukávů ve stejné barvě a tmavomodrý svetřík. Vlasy ji jako vodopád karamelové barvy volně splývaly po zádech a lehce se podtáčely. " Dole je vše připravené, Carlisle to kontroluje. Tanya s rodinou je na cestě." Sdělovala mi. " Přijdou asi v devět." Dodala jsem. " Skvělé. Bude mít čas se připravit." Věděla jsme, že Esme myslí Tanyu. Tanya nás totiž měla oddat. Svatba se konala u nás doma. Právě jsme se přistěhovali na nové místo. Jasper předstíral, že je 17 letý a mě bylo jakoby 16 let. Nemohly jsme tudíž nakráčet na radnici a říct: " Chceme svatbu." A aby šel upír do kostela se moc nehodí. Tanya si tedy sehnala povolení a oddá nás. Obývák se pro obřad specielně upravil. Gauč, stolek to všechno zmizelo. Zem pokryl zlatý koberec, místo sedačky jsme sehnaly židle z tmavého dřeva, krásně vyřezávané. Od stropu vysely balónky a po zemi byli poházeny žluté a růžové růže. V čele místnosti stál pultík ve stejném stylu jako židle. Za pultíkem bude Tanya.....A oddá nás. " kde je vůbec Rosalie? Poslala jsem ji,aby ti pomohla." Začala se Esme shánět. " Klid. Poslala jsem ji, převléknout se." Esme zavrtěla hlavou a šla ke dveřím, na které někdo ťukal. Byl to Emmett. " Ahoj. Alice, můžeš mi uvázat motýlka?" ptal se a usmíval se od ucha k uchu. " Jasný." Souhlasila jsem, vylezla si na židli, Emmett se ještě musel sklonit,ale zvládli jsme to. " Brácha, seš švihák." Pochválila jsem ho. Zase se rozesmál a na odchodu dodal. " Rose vybrakovala celou skříň a mumlala něco o tom, že nejde na pohřeb."
Za Emmettem ještě nezapadly dveře a oknem se do mého pokoje soukala Rosalie. Už byla převlečená a vypadala fantasticky. " neměla by být nejhezčí nevěsta?" zašeptala jsem. " Ale nekecej." Okřikla mě. Oblékla se do modré sukně sahající až k zemi. Zelené tričko, které jak by řekl Emmett bylo rafinované. Na zádech měla vykrojený obdélníkový kus látky a tak se obnažovala její bělostná kůže. " Teď se budeš strojit ty." Poručila mi a otevřela skříň.
Na světlo se dostaly mé šaty. Navrhla a ušila jsem si je sama a taky s nimi dělala tajnosti. Vršek tvořil korzet, na kterém byli našité malé korálky. A sukně byla načechraná, nadýchaná jako obláček. Bělostná, posypaná třpytkami. Na dně skříně ležel závoj. " Skvělé." Vydechla Rosalie. Jen jsem se pousmála, shodila ze sebe džíny a triko a soukala se do šatů. " Budeš krásná." Šeptala Rose. Ozvalo se zaklepání. " Smím?" optal se Edward celkem zbytečně. " Jistě." Vešel, již oblečený do smokingu. " Výborně, všechno běží jako na drátkách. Jasper se také obléká a Emmett mu váže motýlka." " Emmett? Ale vždyť to neumí!" podivovala se Rose. " Přesně! Chcete mi uškrtit snoubence?" ozvala jsem se i já. " Klid. Carlisle na ně dohlíží. Jo a Carlisle sem přijde,chce vidět jak vypadáš." " A jak vypadám?" zeptala jsme se provokativně. Edward si mě dlouho prohlížel a pak se usmál. " moc hezky." Nejspíš ještě chtěl něco dodat, ale vtrhla k nám Esme. " Edwarde, jdi už je tu Tanya!" Edward zakoulel očima a odešel vítat naše hosty. " Alice, ty jsi tak nádherná!" rozplývala se Esme a otáčela se mnou. " Ale ještě to není." Upozornila ji Rosalie a vzala hřeben. " není? Ale aby jste to stihly..." " Esme!" vybuchla jsem. Zneklidňovala mě. " Dobře, promiň, promiň." Zamumlala Esme a raději odešla dolů. " Je to." Zasmála se Rosalie a uhladila mi pramen neposedných vlasů. " Tady máš závoj..." " Díky, sestřičko. A honem jdi, za dveřmi čeká Emmett." Rose se ve dveřích minula s Carlislem. " Jsi připravená?" zeptal se. " Ano, jsem." " Jasper se nemůže dočkat. Od rána o tobě básní." Upozornil mě Carlisle. Nastavil mi rámě a já se ochotně zaklesla. A je to tu....Napadlo mě zatímco jsme scházeli dolů.
Všichni seděli na židlích, jen Tanya za pultíkem a před ní....Jasper. Moc mu to slušelo. Vlasy měl nenapravitelně rozčepýřené a v očích jsme mu vyčetla lásku. Se slabým úsměvem jsem stiskla Carlisleovi paži. Ten na mě povzbudivě mrkl a vedl mě k němu. " Kdyby to šlo...Brečím jako želva..." zašeptal mi a zaujal své místo vedle Esme. Stanula jsem před Jasperem.
" Alice a Jaspere..." Tanya se na nás zjihle podívala. " Dnes jsme se tu sešly...." Tanya mluvila a mluvila. Naše obřady jsou jiné než ty lidské. Stála jsem proti Jasperovi, držela ho za ruce, totiž on spíš držel mě. V porovnání s ním jsem hotový drobeček. Dívali jsme se jeden druhému do očí a nevnímali čas a ani nic jiného. " Jaspere,bereš si Alici za svou ženu?" zeptala se Tanya. " Ano." Řekl hrdě a hlasitě. " Alice, bereš si Jaspera za svého muže?" Nadechla jsem se. " Ano." " Výborně vyměňte si prstýnky." Rosali půvabně přešla před nás a podala nám malou krabičku. Tanya počkala až si prstýnky vyměníme a znovu promluvila. " Tímto vás můžu prohlásit za manželé. Už vás nic nerozdělí....." " To si piš, že nás nic nerozdělí..." zamumlal Jasper.
Tanya potlačila zachichotání a dodala: " po zbytek věčnosti. Nyní se můžete políbit." Jasper si mě přitáhl k sobě a pohladil mě po tváři Usmála jsem se na něj.Na nic nečekal a políbil. Polibek jsem mu oplatila a byla si stoprocentně jistá, že kdyby mé srdce mohlo tlouct, bušilo by jako splašené. Zabořila jsem mu ruku do vlasů a vychutnávala si náš novomanželský polibek. Ostatní začali tleskat. Odtrhli jsem se od sebe a Jasper se usmíval, v očích se mu jiskřilo. " Miluju tě." Zašeptala jsem a krátce, něžně jsem ho políbila na rty. " Já tebe taky." Řekl a zvedl mě do vzduchu a několikrát se semnou zatočil......
Tanya potlačila zachichotání a dodala: " po zbytek věčnosti. Nyní se můžete políbit." Jasper si mě přitáhl k sobě a pohladil mě po tváři Usmála jsem se na něj.Na nic nečekal a políbil. Polibek jsem mu oplatila a byla si stoprocentně jistá, že kdyby mé srdce mohlo tlouct, bušilo by jako splašené. Zabořila jsem mu ruku do vlasů a vychutnávala si náš novomanželský polibek. Ostatní začali tleskat. Odtrhli jsem se od sebe a Jasper se usmíval, v očích se mu jiskřilo. " Miluju tě." Zašeptala jsem a krátce, něžně jsem ho políbila na rty. " Já tebe taky." Řekl a zvedl mě do vzduchu a několikrát se semnou zatočil......
žádné komentáře | přidat komentář