Carlisle se potká se svojí stvořitelkou. Jak bude reagovat? A co teprve, když se má stát členkou jeho rodiny?
Jste velcí fanouškové sexy doktora Carlislea? Další jednorázovka v mém podání. Tentokrát jen s jednou částí...
... a pak se k nám připojili Alice s Jasperem, který je vegetariánem nejkratší dobu. Přinesli sebou zajímavé schopnosti, jenž nám můžou být v budoucnu nanejvýš užitečné.
Pociťuju naplnění všeho, po čem kdy upír, jako jsem já, snil. Práci, která mě baví a rodinu, kterou miluji nade vše.
"Carlisle, je tu tvůj syn s nějakou dívkou a zraněným chlapcem," upozornila mě Nicole, což je zdravotní sestřička v nemocnici, ve které pracuji. Zrovna dneska a vlastně celý týden pracujeme nepřetržitě spolu. Hodně jsme si na sebe zvykli.
Nicole je 35 let. Je to hnědovláska s lehkým melírem a hnědýma očima. Její manžel pracuje v železářství a mají spolu dvě nádherné děti, které chodí do prváku na střední tady ve Forks.
"Stalo se něco vážného?" Odložil jsem knížku, v níž jsem si často pročítával své záznamy.
"Nevím. Edward tě prosí o okamžitý příjem," vysvětlila mi.
"Pošli je, prosím, dovnitř, Nicole," požádal jsem ji a šel se připravit k lehátku.
"Jistě." Došla pro ně a vedla je za sebou.
"Ahoj, tati," pozdravil mě Edward. V náručí držel malého asi osmiletého chlapce. Vedle nich stála nějaká velmi krásná dívka – upírka - došlo mi podle pachu. Vsadil bych svoji existenci na to, že ji odněkud znám.
Ale co dělá další upírka ve Forks?
"Ahoj," pozdravil jsem taky.
"Je to zřejmě jenom vyvrtnutý kotník. Robert trochu kulhá a je hodně špinavý. Asi se ztratil," začal Edward popisovat chlapcovu situaci.
"Posaď ho sem," ukázal jsem směrem na lehátko. "Máš pravdu, vypadá to jen na kotník, ale pro jistotu udělám rentgen." Zavolal jsem Nicole, aby tam chlapce odvezla a vrátila se rovnou s výsledkami.
"Jak to zvládáte?" zeptal jsem se té božské upírky. Podívala se na mě zmateně, poté věnovala pohled Edwardovi. Připadalo mi, že s ním mluví přes myšlenky. Měl jsem pravdu. Edward přikývl.
"To je Angel. To ona našla Roberta v lese," promluvil místo Angel můj syn. Angel? Angel. Znám ji, ale odkud? Odkud?
"Carlisle, nech si ho tu, pro Angel to není jednoduché. Odvezu ji domu."
"Jistě, synu. Poprosím Charlieho, aby se porozhlédl po někom, komu se ztratil chlapec," vyšel jsem mu vstříc. Jsem na tebe hrdý. Ovládáš se skoro lépe než já. Pověděl jsem mu v myšlenkách.
"Díky," pousmál se. "Angel, jdeme?" Otočil se na ni. Přikývla. Celou dobu ze mě nespouštěla svůj zrak. Že bychom se opravdu znali? Proč teda nemluví? Třeba je němá.
Na rentgenu chlapce se neukázalo už nic závažného. Ošetřil jsem mu kotník a nechal ho tu, dokud náčelník policie Charlie někoho neobjeví. Charlie je jeden z mála, který nás za zády nepomlouvá. Cítí k nám respekt a úctu. A my na tom vůči němu ani jeho dceři Belle nejsme jinak.
Bella je Edwardova přítelkyně. Je to rok, co se seznámili a Edward kvůli ní hodně riskoval. Před šesti měsíci ji však musel opustit. Chtěl ji nechat žít její vlastní lidský život. Natropila spoustu hloupostí, ale nakonec se Edward vrátil a jejich láska se zdá být silnější než dřív.
Tím, že jí dokáže odolávat, i když je pro něj pachově neodolatelná, si u mě získal naprostou důvěru i obdiv.
"Ahoj," přivítala mě moje manželka a láska mého života, když jsem dorazil domů. Políbil jsem ji a pozdrav jí vrátil.
Vydal jsem se rovnou do pracovny a prohledával knížky, ve kterých si zaznamenávám všechny důležité události. Angel. To jméno se mi hlavou honilo pořád dokola. Obličej, vlasy, oči. Ty oči. Měly dvojité zbarvení – červené i zlaté, ale červené tam bylo o trochu víc. Pravděpodobně nováček jako náš Jasper.
Projel jsem všechno, ale o žádné Angel ani stopy. Hledal jsem další dva týdny a furt nic. Asi začínám stárnout. Usmál jsem se pro sebe. Takhle si ze mě Emmett už vůbec nikdy nepřestane utahovat.
"Edwarde, jak jsi to mohl udělat?" slyšel jsem ze zdola Alice. Co se zase stalo? Kdo komu zase provedl nějakou lumpárnu.
"Alice, starej se o sebe, ano?" vyjel na ni Edward. O ou. Tak to bude akutka.
Sešel jsem dolů, kde už bylo celé domácí osazenstvo.
"Proč? Vždyť Bellu miluješ?!" křičela. "Víš, jak teď trpí?" obviňovala ho.
"A víš ty, jak ona ubližuje mně, když se neustále vrhá do náruče tomu psovi? A pak přijde za mnou, jako by se nechumelilo," nenechal si to líbit Edward. "Lásko, tebe miluju víc," předváděl Bellu. Emmett se uchechtl. Všichni mu věnovali nazlobený pohled.
"Rozhodl jsem se. S Bellou je konec," ukončil Edward debatu.
Z toho všeho jsem byl pěkně zmatený. Edward se rozešel s Bellou? Po tom všem? Naprosto šokující a nejen pro mě, ale i pro Esme, která si Bellu hodně oblíbila. Přišel jsem k ní a objal ji.
Jasper použil svojí schopnost a Esme se uklidnila.
Že na tom má podíl ta překrásná upírka Angel? Edward po mně střelil pohledem a přikývl.
O několik týdnů později nás Edward upozornil, že budeme mít návštěvu. Koho jiného, než naši krasavici. Všichni jsme byli jako na trní. Rosalie si ostříhala vlasy na Beckhamku. Emmett si připravil pár vtipků na přivítání. Esmé vyzdobila dům, jako by k nám měla přijet její oblíbená kapela Metallica. Alice nebyla nervózní vůbec. Znala ji ze svých vizí, ale ani to jí nezabránilo se nejmíň šestkrát převlíknout.
Výherce této přípravy byl Jasper. Sice nic nedělal, ale skřípal zuby z těch všech pocitů kolem.
Zaslechl jsem v garáži auto a pak odemykání dveří. Dovnitř vstoupil Edward s Angel. Její krása byla zarážející a bezkonkurenční – kromě Esme samozřejmě.
"No, rodinko, to je Angel, moje přítelkyně. Dlouho jsem ji připravoval na setkání s takovými blázny, jako jste vy," zasmál se Edward a Emmett propukl ve svůj typický smích.
"Něco ti povím, nová sestřičko." Přistoupil k ní Emmett. "Pokud se teď stal zázrak a Edwardovi se před chvíli narodil smysl pro humor, mám pro tebe jen tři slova: Vítej do rodiny!"Emmett Angel zdvihl do vzduchu a točil s ní pořád dokola. Angel se smála.
Nevím, proč jsme vždycky tak nervózní, když máme Emmetta. Ten šašek dokáže zlehčit jakoukoliv situaci.
Popořadě se s ní přivítal každý. U mě se trochu zarazila. Oči měla vystrašené, ale i přesto ostražité.
Vzpomněl jsem si! Angelina Karen Lorencová alias moje stvořitelka. Jak to, že já hlupák jsem ji nepoznal už napoprvé?! Vztek se ve mně vařil a já každou chvíli čekal výbuch Carslisleovy sopky, jak tomu přezdívá Emmett.
Edward se postavil do útočné pozice před tu krávu.
"Tati, nech ji mluvit," požádal mě. Musel jsem se velmi přemáhat. Nikdo nic nechápal. Jen se šokovaně dívali.
"Co se děje, zlatko?" zeptala se vystrašeně Esme.
"Co se děje? Tohle se děje!" vykřikl jsem a ukázal na tu prokletou mrchu. "Je to moje stvořitelka," vysvětlil jsem. "Jak se opovažuješ vkročit do mého domu po tom všem, co jsi udělala?! Jak?! Jak?!" Vůbec jsem se neovládal.
"Carlisle, nechte mě to vysvětlit," poprosila mě ta krvelačná zrůda. V jejích očích sice už nedominovala červená barva, ale i tak.
"Zmiz! Vypadni!" Jasper mi poslal vlnu, abych se uklidnil a já se z toho rozčílení musel posadit na pohovku.
Podíval jsem se na ni a věnoval jí poslední slova, která uslyší z mých úst: "Nikdy, opravdu nikdy, ti nedovolím, abys ovládla Edwarda a vetřela se do mojí, dlouho budované rodiny. Pro takové mrchy, jako jsi ty, tu není místo." Vstal jsem z pohovky a přesunul jsem se do své pracovny.
"Je mi to líto, Angel," slyšel jsem zezdola Alice. Co je jí líto?! Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.
V posledních dvou měsících se se mnou Edward pokoušel mluvit snad milionkrát a s tím počtem nepřeháním. Bez úspěchu. Nezájem.
Avšak nejvíc mě to sralo doma. Všichni se jí zastávali, že má každý dostat druhou šanci, a že ji Edward opravdu miluje. Tak se zase odmiluje. No bóže!
Nejlíp mi bylo v práci, kde každý věděl houby. Vyhovovalo mi to tak, dokud ke mně do ordinace nevkročila ta zmije jedovatá.
"Co tu děláš?!" zařval jsem na ni.
"Nechcete se mnou mluvit po dobrém. Fajn. Půjde to po zlém," řekla odhodlaně. Myslí si, že mi bude poroučet nebo co? Asi někde narazila o strom, ne?
"Vy mě obviňujete ze své proměny a máte pravdu. Je to moje vina. Vina, které se už jen tak nezbavím, ale nenesu svůj podíl viny jenom já. Vzpomeňte si, jak jsem Vás přišla do kostela varovat, abyste svůj hon na upíry ukončili, protože je to nebezpečné. Nevarovala jsem Vás snad?" Měla pravdu, varovala a ještě k tomu tu stejnou noc, co se to všechno odehrálo.
"Proč? Proč jsi mě přeměnila?" zeptal jsem se teď už klidný.
"Málem se vám podařilo nás všechny dostihnout. Jak? To nevím, ale napadli jste moji sestru. To ona vás kousla. Chtěla jsem tomu zabránit, ale všude byl zmatek. Když jsem ji od Vás odtrhla, bylo pozdě. Přeměna začala a nebylo cesty zpět. Každý nedobrovolný novorozený se chce pomstít svému stvořiteli. Bála jsem se, že nebudete výjimkou, a tak jsem použila svoji schopnost pozměnit lidem vzpomínky. Změnila jsem její tvář na svou, abych ji ochránila. To je celý příběh," dokončila vyčerpávající vyprávění, které jsem si živě promítal ve svých vzpomínkách.
"Jak mám vědět, že na mě teď nepoužíváš svoji moc?" zeptal jsem se stále nedůvěřující.
"Váš prsten, Carlisle. Ten, který máte na malíčku pravé ruky. Máte ho od své přeměny, že?"
"Ano." Po třech neuvěřitelně bolestivých dnech jsem se s ním už probudil.
"Je můj. Dala jsem Vám ho, když jste probíhal proměnou. Existují jen tři takové, které lidi nebo i upíry chrání před mojí schopností. Jeden mám na sobě já, druhý jsem věnovala Vám a ten třetí je na Edwardově ruce. Možná jste si všiml, možná ne. A Edward, Carlisle, Edward je jediný důvod, proč tu jsem. On je jediný důvod, proč už nejsem někde daleko od vás na Antarktidě. On je moje láska, moje věčnost a já se snažím kvůli němu odolávat lidské krvi. Nic víc nežádám než jen druhou šanci. Miluju Edwarda nade všechno a bez Vašeho souhlasu to není úplné."
Hlava mi jela na plné otáčky a já se snažil všechno vstřebat.
"Co se stalo s tvojí sestrou?" zajímal jsem se.
"Aro ji zabil. Porušování pravidel jí nikdy nebylo překážkou."
"Věřím ti."
"Děkuji."
"Vezmi si ten prsten zpátky," sundal jsem si ho.
"Ne, je Váš. Je to dárek, díky kterému mi budete moci důvěřovat," odmítla si ho vzít.
"Dobře, ale je to jen kvůli tomu, že je docela pěkný. A nevykej mi, jsi přece starší než já," usmál jsem se a vyrazili jsme domů.
Angel neměla se zapadnutím do rodiny vůbec žádný problém. Nejvíc si ji oblíbil Jasper, s kterým si dokázala bez přestávky vyprávět o válkách, kterých se účastnila. Měla i pár jizviček, ale jen malé. Skoro nešly vidět. Říkala, že mizí věkem.
"Co děláš, zlatko?" zeptala se mě moje manželka.
"Dívám se na tu naši bandu, jak jsou všichni šťastní a zamilovaní, dokonce i Edward." Podíval jsem se na prsten.
"Víš, neměnil bych," přiznal jsem se. Ona se usmála a políbila mě.
"Ani já."
"Emmette Cullene, já tě zabiju!" slyšel jsem rozzuřený hlas Angel vycházející z venku. Všichni ostatní se jen smáli, nejvíc Emmett, a já s Esme jsme se přidali.
Heslo pro návštěvy: V zájmu naší rodiny zmizte za dvě hodiny.
Pouto, jež spojuje tvou skutečnou rodinu, není v krvi, ale ve vzájemné úctě a radosti vašich životů.
